Už řadu let se zabývá současnou německojazyčnou literaturou a hlavně literaturou interkulturní. Tedy autory, kteří svým původem Němci nejsou, nicméně píší německy. Iniciovala také vznik dodnes v České republice unikátního bakalářského a navazujícího magisterského studijního oboru Interkulturní germanistika. Na magisterském stupni lze dokonce získat dvojitý diplom, ten druhý z Univerzity Bayreuth v Německu.

Jak vnímáte udělení ceny, berete to jako ohodnocení své práce, nebo je to výjimečné?
Je to sice cena ještě poměrně mladá, ale o to více mne těší, že patřím k jejím nositelkám společně s tak významnými jmény v mém oboru, jako je kulturoložka Doris Bachmann-Medick nebo americká germanistka Leslie Adelson. Společnost ocenila moje dosavadní bádání na poli interkulturní literární vědy. Týkalo se právě německojazyčných autorů českého původu, které je do velké míry shrnuto v mé publikaci Heimat im Wort, což znamená něco jako „doma mezi slovy“, případně „doma v jazyce“.

Co vás na těchto autorech zaujalo? Čím jsou zajímaví pro nás, laiky?
Je nanejvýš zajímavé, jak tito autoři ve svých dílech reflektují nejen zemi a kulturu, ale i jazyk země, ze které pocházejí. Právě to považuji na interkulturní literatuře za zajímavé a fascinující. Jsou to autoři na pomezí, pohybují se kulturně i jazykově mezi dvěma světy, což velmi intenzivně vnímají a ve svých dílech nejrůznějšími způsoby zobrazují. Zajímá je jak problematika identity nebo integrace, tak i narůstající xenofobie a s tím související otázka vzájemné tolerance a respektu.

Karel Gottstein byl patrně jedním z nejoriginálnějších fotografů Ústecka. Muzeum v Ústí nad Labem připravuje výstavu jeho svépomocí vyrobených fotoaparátů a širokoúhlých snímků, jaké ve své době a i dnes neměly a nemají obdoby. Černobílé fotografie jsou j
Snímky přes kravské oko. Ústecké muzeum přiblíží dílo Karla Gottsteina

Máte nějaké konkrétní příklady?Docentka Renata Cornejo.Docentka Renata Cornejo.Zdroj: Archiv Renaty Cornejo
Takovým velmi výstižným příkladem může být román Ireny Brežné, ve kterém zpracovává svou vlastní zkušenost, když ve svých osmnácti letech přišla v roce 1968 z nesvobodného Československa do demokratického Švýcarska. Zde zažila kulturní šok, když například zjistila, že tu ženy nemají volební právo. Její poslední román proto nese provokativní název Die undankbare Fremde, což lze z němčiny přeložit dvěma způsoby.

Buď jako „nevděčná cizinka“ nebo jako „nevděčná cizina“. Tím otevřeně a velmi sebevědomě říká, že cizinci nemusí být jen přítěží, ale mohou být také velkým přínosem. Jak v kulturním, tak i společenském životě. To je myšlenka, která v dnešní době nabývá znovu na nebývalé aktuálnosti, neboť žijeme v době migrace z východu na západ a z jihu na sever. V době plné sociálních nejistot a obav z budoucnosti, kdy se společné soužití různých kultur jeví jako velmi složité a komplikované.

Jak tuto literaturu vy osobně vnímáte?
Tato práce mě velmi baví. Současná literatura je odrazem našich aktuálních společenských i mezilidských problémů, které nám dovoluje nazírat v širších a hlubších souvislostech. Tedy pochopit lépe mnohdy na první pohled nepochopitelné. Na druhé straně je jednou z nejsilnějších tendencí současné literatury právě literatura interkulturní. To je fenomén, kterým se zabývám již řadu let, konkrétně dílem autorů a autorek, které v souvislosti s rokem 1968 opustili Československo, usadili se v německojazyčných zemích a začali psát svá díla v německém jazyce. Dnes je jich celá řada a mnozí z nich jsou velmi úspěšní. Například v Německu Libuše Moníková, v Rakousku Michael Stavarič anebo ve Švýcarsku už zmíněná Irena Brežná.

Jak do tohoto obrazu dle vašeho odborného názoru mohou zapadnout bývalé Sudety, tedy náš region?
Náš region má svou specifickou „interkulturní minulost“ a ještě dnes nese stopy historicky nedávné zkušenosti. Společné staleté spolužití Čechů a Němců, které je vzájemně obohacovalo, se dokázalo během velmi krátké doby ve 20. století pod vlivem politických hesel a jednostranné propagandy změnit ve vzájemnou nenávist. Důsledky toho zanechaly v našem regionu nesmazatelné stopy a promítají se v něm až dodnes.

Ilustrační foto
Škola na ústeckém Střekově chce adoptovat dítě z Keni a umožnit mu vzdělání

Jaké je z tohoto pohledu postavení Ústí?
O to důležitější je, že je to právě Ústí, které nabízí jedinečnou interaktivní výstavu Naši Němci, rozkrývající vzájemnou propletenost a složitost česko-německých vztahů právě na příkladu dějin českých Němců v českých zemích. A je to právě Ústí, které má dnes v rámci celé republiky jedinečné germanistické pracoviště. Zajišťuje nejen výuku budoucích učitelů německého jazyka, který je pro náš region nepostradatelný, ale reflektuje i svou specifickou historickou a kulturní polohu na společné hranici se Saskem, když se věnuje interkulturní problematice právě se zaměřením na česko-německé vztahy.