„Tady to bylo,“ ukazuje terénní pracovník Tomáš Balek na lavičku za cukrárnou Barborka v centru města. Právě v tomto parčíku seděla v jednom z červnových dní tohoto roku pohledná 14letá dívka, obklopená hloučkem dalších teenagerů. 32letému Tomášovi byla její tvář povědomá hned ze dvou důvodů: od vidění ji znal z domovského městečka na Českolipsku, a také si v uplynulých dnech nemohl nevšimnout na sociálních sítích ani v televizi, že se náctiletá pohřešuje. Otec dvou dětí neváhal a dívku oslovil. Možná jí tím zachránil život. Doma totiž nechala vzkaz, z něhož šlo cítit, že přemýšlí o sebevraždě. Ve středu 5. října vyznamenali Tomáše policisté a Slavia pojišťovna zcela novou cenou, kterou nazvali Ztracená pomněnka. Organizátoři s její pomocí chtějí upozornit, že všímavost není něco samozřejmého.

Ani Tomáš si na první dojem nebyl úplně jistý, že to je „ta“ dívka. „Blesklo mi hlavou, že je to pohřešovaná, ale pak si říkám ne, to je blbost,“ vypráví muž. „Potom se na mě ale podívala a začala si dávat ruce před obličej, ať ji nepoznám. To mi už bylo vše jasné,“ pokračuje Tomáš s tím, že se k hloučku mladých lidí vydal, sedl si k ní, a aby neutekla, zapředl s ní empatický hovor. Jak to ostatně zná ze sociální práce, kterou vystudoval a jíž se i profesně věnuje.

Dívku ze Zákup se podařilo vypátrat v Ústí nad Labem.
Dívka ze Zákup utekla z domova, policisté ji vypátrali v Ústí nad Labem

„Ptal jsem se, proč utekla, jaké má doma problémy. Byla poměrně otevřená, až mě to překvapilo. Řekla, ať radši zavolám policii, než abych ji odvezl k ní domů,“ popisuje dál Tomáš. Nejen, že se díky jeho všímavosti a citlivému přístupu dívka našla, možná jí nepřímo pomohl i k rozlousknutí problému doma. Po této události z domova odešla do ústavní péče, jak si přála.

Na výjimečnost a chvályhodnost lidí, jako je Tomáš Balek, chce upozornit nová cena, kterou iniciovala Slavia pojišťovna. „Ztracenou pomněnkou chceme poukázat, že hrdinové nejsou pouze ve filmech a počítačových hrách. Ale že jsou to obyčejní lidé,“ vysvětluje motivaci pojišťovny její generální ředitel Karel Waisser. Ústecké ocenění je v celé republice pilotní. Kdy bude další pokračování? „Nevíme, kdy se kdo ztratí a kdy zase někdo někomu pomůže,“ usmívá se mluvčí pojišťovny Václav Bálek.

Ztratit se není problém. Třeba i při sbírání hub

Celorepublikové pátrání po pohřešovaných dětech není v Česku nic ojedinělého. Podobných případů bývá v zemi kolem dvaceti ročně. Ani motivace 14leté dívky z Českolipska neuspokojivými poměry doma není nic výjimečného. „Děti často utíkají z domova, protože tam nemají pochopení, nemají si s kým popovídat,“ popisuje Jan Rybár, vedoucí odboru pátrání na Policejním prezidiu. „Pro nás jsou to případy číslo jedna,“ vyzdvihuje Zbyněk Dvořák, náměstek ředitele krajského ředitelství pro službu kriminální policie a vyšetřování v Ústí. V celém regionu se ročně pátrá zhruba po 2 500 hledaných a pohřešovaných včetně seniorů nebo hendikepovaných. Naprostou většinu z osob včetně dětí i mladistvých se podaří vypátrat.

Policie v celé republice denně přijme kolem 30–40 oznámení, že se někdo ztratil. „Mnohdy jsou osoby hned vypátrány, než projdou celorepublikovým pátracím systémem,“ upozorňuje Rybár. Pokud máte pocit, že vidíte někoho z pátrání, je podle odborníků lepší, abyste kontaktovali policii a osobu jí lokalizovali. Spíš, než abyste toho člověka přímo kontaktovali. Pokud samozřejmě nejde vyloženě o dítě. Policisté odlehčeně dodávají, že nyní je spíš než sezona dětí, které se rády ztrácejí v červnu před vysvědčením, sezona seniorů, kteří se ztratí v lese při sbírání hub. Lidé v produktivním věku se někdy „ztrácejí“ nehledě na sezonu obvykle proto, že utíkají před finančními nebo partnerskými závazky.