Co se dělo na Ústecku během prvních čtyř století po Kristu, nevíme. Archeologické nálezy z té doby máme pouze skrovné a nedostačující. Proto nelze s určitostí říci, kdy a které germánské kmeny se v ústecké kotlině začaly usazovat. Víme jen, že tu nějaký čas žili společně s Kelty.

Neúplné nálezy

„Několik neúplných zpráv z první republiky nás informuje o nálezech z tohoto období," píše o tom Marta Cvrková v Dějinách města Ústí s tím, že na Střekově mohli Germáni mít ves a žárové pohřebiště.

Bližší údaje, ani materiál z nálezu, se ovšem nedochovaly, takže to nelze ověřit. Víme pouze o nálezu žárového hrobu z roku 1914 nedaleko předlické sklárny. Jenže tehdy měl už svět jiné starosti než archeologické výzkumy.

O to důležitější je archeologický výzkum v Žižkově ulici z roku 1990. Vědci tu na zhruba dvou hektarech odkryli vesnici z mladolaténského období, které skončilo s přelomem letopočtu.

Keltští obyvatelé této vsi s největší pravděpodobností zažili příchod germánských osadníků, kteří se na severu Čech začali trvale usazovat ještě před zlomem letopočtu.

Nově příchozí budovali své domy v bezprostřední blízkosti keltské osady. Dokládají to germánské artefakty, objevené v laténských domech a naopak. „Časem zbylé keltské obyvatelstvo splynulo s germánským," komentuje to ústecká archeoložka Cvrková.

Odkryté redukční pece na tavení železa a množství strusky dokazují hutnictví železa. Zdejší železářsko sídelní osada je vůbec první takovou ze starší doby římské, jíž vědci objevili v severozápadních Čechách. Nepochybně souvisí s příchodem Germánů Polabím do Čech už před zlomem letopočtu.

Výjimečný nález tří norických spon s očky navíc poukazuje na fungující obchodní spojení se vzdálenou římskou provincií Norikum na Dunaji.

Zdá se, že germánské osídlení na území severozápadních Čech přetrvalo až do doby stěhování národů. Poslední germánský kmen, o němž víme, že na území Čech a Moravy žil, jsou Langobardi.

Z Polabí odešli na přelomu 4. a 5. století a táhli na jih. Jejich cesta vedla přes Čechy a Moravu, možná i Slezsko do rakouského Podunají, takzvaného Rugilandu. Zda k nim ale patřili i Germáni ústečtí, to skutečně nelze bez důkazů říci.

Stěhování národů

Neklidná doba stěhování národů trvala od konce 4. až do konce 6. století. Severní Čechy se ocitly na okraji zájmu. Sloužily hlavně jako průchozí území pro germánské kmeny, směřující na jih.

Zdá se, že ústecká kotlina i dolní tok Bíliny zůstaly bez osídlení, jelikož kvůli tomu nebyly bezpečné. Ani po krátkodobých pobytech táhnoucích skupin nezůstaly stopy.

Napříště bude Ústecko patřit Slovanům.