Kdy a jak vymizeli z Ústecka lidé střední a mladší doby kamenné (eneolitu), nevíme. Zda je zdecimovala nemoc, jiné etnikum nebo zda odešli sami, to už asi nezjistíme. Ovšem výhodné místo na soutoku dvou řek nezůstalo opuštěno dlouho.

Snad jen po dobu středního eneolitu, protože se archeologům doposud nepodařilo tehdejší pobyt lidí na Ústecku doložit. Na samém konci eneolitu, kolem roku 2 300 před Kristem, k nám doputoval ze severozápadního Německa lid významné kultury se šňůrovou keramikou. Historikové jej tak nazývají, protože své nádoby před vypálením zdobil omotáním provázku.

Dva hroby

Tento lid se tu později setkal se zástupci dalšího významného etnika, s nositeli kultury zvoncových pohárů. Ti sem přicházeli z východoalpské oblasti. Tito lidé budovali po celé Evropě řadu staveb z velkých kamenů, zvaných megality. Doložené je ovšem máme pouze nálezem dvou kostrových hrobů z Předlic.

V našem regionu máme početnější nálezy kultury se šňůrovou keramikou. Ovšem i tuto kulturu známe především z pohřebišť. Jednotlivé kostrové hroby archeologové našli na Střekově, v Ústí a hlavně v povodí Bíliny od Předlic až po Trmice.

Za zámeckým parkem, na pravém břehu Bíliny odkryli celé větší pohřebiště ze starší fáze šňůrové kultury. Nejprve roku 1982 našli první dva hroby a další část pohřebiště objevili roku 1987.

Ojedinělý nález

Tehdy vědci prozkoumali dalších patnáct hrobů, uspořádaných do dvou řad. „Toto pohřebiště je svým charakterem a rozlohou ve střední Evropě ojedinělé," napsala o něm archeoložka Cvrková.

Jednotlivé hroby ležely vedle sebe ve vzdálenosti 10 až 30 metrů. Což zřejmě znamená, že nad nimi pravěcí lidé navršili mohyly.

Výbavu mužských hrobů tvořily kamenné sekery, sekeromlaty, brousky nebo pazourkové nožíky a v několika případech keramický pohár. Ženské hroby obsahovaly hlavně keramiku, pazourkové nožíky a v jednom případě náhrdelník z vyřezávaných kostí, imitujících zvířecí zuby.

Další část nálezů z období šňůrové kultury tvoří jednotlivé nálezy kamenných nástrojů. Hlavně sekeromlatů, roztroušených po celém ústeckém regionu. Nelze vyloučit, že některé tyto nástroje pocházely původně z hrobů, které se archeologům nepodařilo kvůli chybějícím kosterním pozůstatkům identifikovat.

Čas kamene ovšem definitivně spěl ke svému konci. Budoucnost měla patřit jinému materiálu, bronzu.