Husitské války městem „Uzk" pořádně otřásly. Nezbyl z něj kámen na kameni a Ústečtí se museli hodně snažit, aby ho znovu vybudovali. Zřejmě odsud také odešla většina Němců a převažovat začali Češi. Nejvýznamnějším z nich se stal Ondřej Podskalský.

Zastával funkci přísedícího městské rady, patřila mu mimo jiné i ves Vaňov a mnoho vinic v okolí. Zanechal po sobě závěti, které leccos vypovídají o životních postojích lidí, kteří tu žili v druhé polovině 15. století. Například že za husitských válek původně přísně katolické město už tou dobou obývali i kališníci.

Ondřej totiž 13. července 1493 daroval půl věrtele vína z Podskalské vinice kostelu sv. Vojtěcha. Víno měli odebírat kostelníci a pak ho vydávat „ke mším svatým a lidem ku přijímání těla Božího". Tato zmínka je mimochodem jediným důkazem, že kněží v tomto kostele sloužili mši „po kališnicku pod obojí".

Snad protože Ondřej záhy ovdověl a zbyla mu jen jediná dcera Kristina, odkázal nemalé částky na duchovní a charitativní účely. Například v rozsáhlém „kšaftu" z roku 1483 odkázal stejným dílem oběma ústeckým kostelům z toho, co po něm „…zabyde na hotových penězích".

Případně nechal zhotovit stříbrný kalich pro syna své sestry Uršuly. Dostal by ho, kdyby se stal knězem. Když ne, kalich měl získat dnešní kostel se šikmou věží.

Také odkázal peníze z polovice Uršuliných dluhů jejímu synovi, aby mohl studovat na kněze. Ostatní dluhy odpustil.

V dalším testamentu z 31. října 1508 pamatuje na ústecké kostely, klášter minoritů v Krupce, duchovní bratrstva i špitály. Třeba na opravu Božího domu v „Ustij u velyké fary…" odkazuje veškeré své podíly na Kyšperku u sv. Linharta, na mlýně a huti, stejně jako na „Schrekenbercze".

Své měli dostat i školáci a chudí. „Ustanovuje též, aby za něho byla uskutečněna pouť do Cách a tam aby byla na oltář postavena třílibrová svíčka," píše Lenka Bobková v Dějinách města Ústí.

Bez takových darů a sebeobětování měšťanů by zřejmě už Ústí znovu nevyrostlo.