Podle městské mluvčí Romany Macové má finanční příspěvek školám nejen motivovat kvalifikované pedagogy, ale také pomoci při obsazovaní volných pracovních míst pro učitele. Týká se to škol v Předlicích, Krásném Březně a v Mojžíři. „Finanční prostředky město poskytlo na základě žádosti ředitelů škol,“ upřesnila Macová.

Jak vysvětlil náměstek primátora pro školství Michal Ševcovic, situace ohledně ochoty kantorů v takových školách učit není růžová. „Ale máme určité signály, že tento příspěvek pomohl situaci stabilizovat. Pokud se mladý učitel rozhoduje a chce učit, tak tato finanční pomoc určitou roli sehrála,“ poznamenal.

Největší problémy, se kterými se kantoři v těchto školách setkávají, prý vycházejí především z chudoby a s ní spojené tíživé sociální situace. Školy proto využívají asistenty pro děti z chudých rodin, spolupracují s neziskovým sektorem, například organizací Člověk v tísni, a účastní se různých preventivních programů.

Výuka po telefonu

Situace se odrazila i na distanční výuce, takže školy využívají spíš kombinované formy výuky. Nejen on-line, ale i telefon nebo papírovou formu. „I tady je situace poměrně složitá. Spousta rodin nemá odpovídající vybavení, rychlé připojení k internetu. Rodiče a žáci pravidelně docházejí do školy a ve vestibulu u vchodu si úkoly přebírají nebo je předávají,“ pokračoval náměstek Ševcovic.

Ředitelka ZŠ Husova v Krásném Březně Jaroslava Pšeničková líčila, že nejtěžší to mají s rodinami, které už mají svého kurátora ze sociálního odboru. Ty prý velmi často mění telefonní čísla, bydliště a škole se ani ve spolupráci s městskou policií nedaří je dohledat. „Učitelky hledaly rodiny na uvedených adresách, ale ani sousedi netušili, kde aktuálně rodiny bydlí,“ přiblížila ředitelka s tím, že do distančního vzdělávání se zapojilo 90 procent žáků. „Těch problémových máme kolem pětadvaceti,“ poznamenala.

Například u prvních a druhých tříd mají třídní učitelky denní kontakt s rodinou po telefonu. Jedna z učitelek má 20 minut na dítě. Jeden den učí češtinu, další matematiku, pak vlastivědu a další předměty. „Kolikrát se prý do učení zapojí celá rodina,“ zasmála se ředitelka Pšeničková.

Práce na celý den

Některé učitelky začínají ráno v sedm, od osmi učí a pokračují až do čtyř pěti hodin odpoledne, někdy i déle. Písemně se poté domlouvají, předávají si pracovní listy. „Učitelé konzultují i ve svém osobním volnu,“ pochválila své pedagogy.

Proto například i ředitel Karel Bendlmajer z mojžířské ZŠ Hlavní hovořil o finančním příspěvku od města spíš jako o ocenění práce kantorů, kteří děti ze sociálně vyloučených lokalit učí. „Jsou za to rádi, že si město jejich práce váží. Sehnat kvalifikované zaměstnance se mi ale daří. Nemyslím si, že ten příspěvek hraje takovou roli při rozmýšlení, zda práci u nás pedagog přijme, nebo ne,“ dodal s tím, že sám má na škole asi dvacet žáků, kteří nespolupracují a výuku zanedbávají.