Marek úspěšně obchoduje s bitcoinem, jinak je to ale mizérie. Je vyhořelý, rozpadá se mu vztah s manželkou, jediná dcera si chce žít vlastní život. Pak ale přijde zvrat. „Potkává bývalého spolužáka, někdejšího třídního grázla a nynějšího mocného bosse a pornomagnáta,“ naznačují lidé z nakladatelství Kalibr zápletku nové knihy Martina Vopěnky. Jeho hrdina se za exspolužákem vydává do Hamburku, kde objevuje svět luxusu i násilí. A potkává tu Veroniku, femme fatale, která natáčením porna dotuje svůj život v ústecké sociálně vyloučené lokalitě, kde se střídá v péči o malou dceru s jejím bývalým i se svou matkou-alkoholičkou.

Příběh neobvyklého milostného trojúhelníku psal Vopěnka ve své pracovně na pražském Břevnově, částečně i na chalupě v Jizerských horách. Dějem nabitých 360 stránek vznikalo něco přes rok. Titul výrazně vybočuje z žánru filozofické sci-fi a tvorby pro mládež, kterým se spisovatel věnoval posledních 10 let. Jako i nedávno zfilmovaný román Spící město. Nejde ale ani o antiutopii z budoucnosti, na které jsou jeho čtenáři zvyklí. „Cítil jsem, že se potřebuji tematicky vrátit do současnosti,“ komentuje to Vopěnka.

Žánr krimi, kterým je Poslední stanice Hamburk podbarven, je u něj úplnou novinkou. „Rád stále hledám něco nového. Musí to bavit i mě,“ říká na to Vopěnka s tím, že je ostatně jeho nová kniha nejen detektivkou, ale i psychologickým románem, když se čtenář noří do rozdrásaného nitra hlavního hrdiny. A také románem společenským, když autor často kriticky popisuje současný svět a hledá východiska z globální krize, především z té klimatické.

Daniel Landa.
Šikanujte hygieny, vyzval Landa. Na ústeckou stanici dorazilo 400 mailů

Titul obsahuje řadu pasáží „s hvězdičkou“. Otevřené zobrazení sexu ale Vopěnka už v jedné z dávných knih měl. Ještě v 90. letech popsala redaktorka jeho Hotel uprostřed života s tím, že tak tvrdé porno do té doby nečetla. Také ve sci-fi Láska v čase bezsmrtnosti z roku 2019 má autor sexu hodně. Ale Ústí se v jeho knihách ocitá vůbec poprvé. „Měl jsem tu před několika lety velkou lásku. A město se mi dostalo hodně pod kůži,“ přiznává Vopěnka s tím, že na sever Čech v letech 2017-19 jezdil velmi často.

„Město trpí hlubokými ranami z minulosti“

Hrdinka titulu Veronika pochází z prostředí jedné ze zdejších sociálně vyloučených lokalit. Kromě nich čtenáři z Ústí v knize nejspíš poznají třeba hospodu Na Rychtě, zdejší dětské herny, pobočku McDonald´s i místní pizzerii. Podle Vopěnky zanechala ve městě „vonícím“ Setuzou hluboké rány éra socialismu. A to v těžkém průmyslu, který sem byl implantován.

Ale i složení obyvatel je tu po odsunu Němců umělé. „Lidi sem potom navozili, aby tu pracovali. Na sídlištích vytvořili úplně jinou komunitu,“ připomíná autor. Ten si během své tříleté milostné epizody stihl všimnout, že část obyvatel má k Ústí lhostejný vztah. I když ale spisovatel vyjmenovává negativa, jedním dechem přiznává, že ho město zvláštně přitahuje. „Tam, kde to není běžné, je prostor pro dobrodružství i příběh. Zvlášť když je člověk z pražské střední vrstvy, z jisté bubliny. V Ústí se dostává za obzor běžného světa, na tenký led, kde se může odehrát cokoli,“ říká Vopěnka.

Sametová revoluce na Teplicku
Severočeši se dusili, řekli dost! Akce v Teplicích pomohly nastartovat revoluci

Všiml si i pozitiv města a jeho okolí jako impozantního hradu Střekova nebo krásných polabských scenérií. „Je to fascinující, člověk má pocit, že to tady kdysi muselo být nádherné,“ míní Vopěnka. Ústí si do jedné z hlavních rolí svého nového románu vybral i proto, že mu hrála do karet přítomnost Labe. Plynoucí řeka má v sobě archetypální osudovost a spojuje Česko s mořem i s Německem, v jehož Hamburku se odehrává další linka knihy.

Ústí jako "cikánov"? Autor se kontroverze nebojí

V řadě pasáží si spisovatel nebere servítky s popisem chování romské menšiny. Popisuje například, jak Romové pasivně čekají na sociální dávky, hlavní hrdinku nechává několikrát pohrdavě promluvit o Ústí jako o „cikánově“. „Je to vztah pochopitelný, je jasné, že obecně romská komunita ze systému víc bere, než do něj dává,“ vysvětluje Vopěnka. „Romové jsou ale zároveň obětí systému, protože je politici u moci dříve vytrhli z jejich zažitého života,“ uvažuje spisovatel.

Mírové náměstí, Ústí nad Labem
Problémoví návštěvníci, málo akcí. Lidem v Ústí vadí „mrtvé” Mírové náměstí

Že by podobnými pasážemi vstupoval na tenký led, se autor nebojí. „Spisovatel musí aktivně vystupovat proti hyperkorektnosti. Kdyby tak nečinil, podléhá autocenzuře. Je třeba bojovat za svobodu slova, samozřejmě dokud nepropagujete násilí nebo fašismus. Já ale nejsem xenofob typu Tomia Okamury nebo Václava Klause, to jde úplně mimo mě. Jen říkám, že se o problému má mluvit, pokud tu je,“ doplňuje Vopěnka.

Kniha Poslední stanice Hamburk je z tiskárny venku pár týdnů. Jak se prodává, autor zatím neví, ale slibuje si od ní hodně. Ostatně přišla na svět ve vhodný čas tradiční předvánoční nákupní špičky v českých knihkupectvích. Vopěnka by se rád s tímto titulem v překladu dostal i na německý knižní trh. Nebylo by to poprvé, kdy by bodoval v zahraničí, některé jeho předchozí tituly už v dalších jazycích vyšly a psala o nich prestižní světová periodika včetně The Times.

Martin Vopěnka
58letý spisovatel je autorem 24 knih pro děti, mládež i dospělé, z nichž některé byly přeloženy do cizích jazyků. V roce 1991 založil nakladatelství Práh. Příležitostně píše polemické články. Je členem českého PEN klubu a předsedou Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Žije v Praze, je rozvedeným otcem dvou vlastních a dvou nevlastních dětí.
Zdroj: Wikipedia