Osudy manželů ze Sebuzína sahají až do roku 1962. Když byl tehdy Karel Jakubec na vojně v jihočeské Lomnici nad Lužnicí, na venkovské zábavě u hřiště potkal svoji nastávající manželku Zdeňku. „Zajiskřilo to mezi námi a od zábavy jsme se každý den scházeli a chodili na obědy do místní hospody. To víte, byl jsem ve vojenském,“ začal s úsměvem na rtech vyprávět předlouhý příběh dvaaosmdesátiletý Karel Jakubec po boku své osmdesátileté manželky Zdeňky doma v Sebuzíně, kam pozval reportéra Ústeckého deníku.
O dva roky později se oba vzali v Třeboni a nakonec zakotvili na Ústecku. Bombardování Prahy Američany na konci druhé světové války totiž Karlu Jakubcovi a jeho rodině vzalo domov, přesídlili proto na sever Čech, kam následně odjela i Zdeňka. „Když Američané shazovali bomby na pražské nádraží, trefovali se i na náš barák. Když táta přišel z koncentračního tábora, nevěděli jsme, kam půjdeme. Vybrali jsme si pohraničí na severu Čech. Přes Hrbovice a Dobětice jsme se nakonec už s manželkou ocitli v Sebuzíně,“ pokračoval Karel.
play_fill
Ve vesnici na pravém břehu Labe manželský pár žije dodnes. V malém domečku jsou Jakubcovi celoročně, byt v Ústí přenechali nejbližší rodině. „Sice jsme tu byli dvakrát pod vodou, ale žije se nám tu krásně. Vlastně jsme to tu řadu let měli v pronájmu, až posledních šest roků bydlíme ve svém. Se sousedy máme příjemné vztahy, po boku kocoura a králíků jsme spokojení. Navíc k nám pravidelně jezdí na víkendové návštěvy celá rodina, to jsou skutečně příjemné chvíle,“ pokračovala ve vyprávění Zdeňka, která ukazovala na stěny v obývacím pokoji – ty zdobí společné fotografie z rodinných akcí. Muž Karel hrdě přinesl i svatební fotografii právě z roku 1964.
Jaký mají Jakubcovi recept na dlouholeté manželství okořeněné nedávnou diamantovou svatbou? Prim prý hraje nejen vzájemná tolerance. „Jsme spolu šedesát let. Přestože to někdy nebylo nejrůžovější, rozvod nás vždy minul. Od všeho je zapotřebí kousek, hlavně tolerance. A když se sejdou dvě stejné povahy, nebývá to dobře. Jeden musí být vždy povolnější a ústupný, u nás jsem to já. Takzvaně pod pantoflem jsem ale nikdy nebyl,“ přiblížil tip pro mladší generace Karel, který se po zaměstnání v Neonu, kde se věnoval reklamám, přesunul přes montáže pod krajské ředitelství hasičů, odkud zamířil do důchodu. Žena Zdeňka pracovala na dráze ve vozovém depu.
play_fill
Během šedesátiletého dobrodružství manželé okusili několik zahraničních dovolených, před revolucí šlo o tradice v podobě Bulharska či NDR, po roce 1989 následovaly zážitky ze Španělska a Itálie. Pár cestuje dodneška, ovšem převážně po Česku. „Jezdíme do lázní, na wellness pobyty, klidně i na více než týden, třeba do Karlových Varů, do Františkových Lázní, nebo právě do Třeboně, kde jsme se vzali. Snažíme se výletovat, také rodina nám často říká, ať jezdíme, ať si utrácíme našetřené peníze. Kocoura i králíky nám vždy rádi pohlídají,“ ocenili manželé vstřícný přístup potomků.
Na vitalitu Karlu a Zdeňce pomáhají nejen výše zmíněné výlety, ale třeba i thajské masáže. „Chodíme na ně do Všebořic. Jsme sice pak den nepoužitelní, ale masáže nám pomáhají hodně. Věnujeme se i zahrádce, já si občas zatancuji, tanec je pro mě letitou zálibou,“ vysvětlila Zdeňka. „Dřív jsi tancovala hrozně moc, teď už jen hrozně,“ rýpnul si s úsměvem Karel. Na oplátku mu Zdeňka ukázala zatnutou pěst. I trocha škádlení evidentně drží manželský pár pohromadě.
play_fill
Oba se ovšem shodují na tom, že dnešní doba je daleko jinde. „Lidé se k sobě chovali trochu jinak. Nebyly počítače, telefony, lidé spolu komunikovali tak nějak více a přijatelněji. Dnes má na ulici každý telefon, kouká do něj a kolikrát do vás narazí. Telefony jsou křáp, který se nikdy neměl objevit,“ poukázala rezolutně Zdeňka.
K diamantové svatbě, tedy k šedesátému výročí, rodina manželům složila básnicky složený manželský slib. „Karle a Zdeňko, vy dva jste skutečným důkazem toho, že částečné ohluchnutí jednoho z partnerů napomáhá spokojenému manželství. Sice se časem změní nálada, barva vlasů, kůže povadá, bříška narůstají, ale vaše láska je tak silná, že zůstává navždy. Od prvních nesmělých pohledů, přes společné radosti a starosti, až po dnešní den, kdy se na vás díváme s obdivem, úctou, s úsměvem na tváři a humorem, který vás dva provází celý život,“ stojí mimo jiné v obsáhlém slibu, který rozesměje nejednoho člověka.
play_fill
Manželé Jakubcovi se nyní chystají na další víkendovou rodinnou sešlost a zároveň se shodují na jednom nejžádanějším scénáři. „Hlavně ať nám slouží zdraví co nejdéle. Pokud tomu tak bude, ještě pár let po svém boku rádi přidáme,“ uzavřel krásný a nekončící příběh Karel Jakubec.
