Ohlédnout se přišel také senior Arnošt Štolz (93), který byl u nehody přítomen. Dnes bydlí v Brné. „Dozvěděl jsem se o vzpomínce až dnes z novin, z Ústeckého deníku. Ani kytičku jsem cestou nestihl koupit,“ přiznal pamětník.

Zemřela mu zde bohužel při nehodě maminka Ludmila Štolzová. „Byl jsem v tramvaji číslo 5, která tu stála hned vedle, kde byla výhybna. Když přijela jednička seshora, takhle moc se to klátilo. Veprostřed byly ještě sloupy, o ně se jednička přerazila,“ vzpomínal senior. „Pětce se ale nestalo nic,“ dodal. S dalšími lidmi stál na zadní plošině pětky a sledovali, jak se na ně jednička řítí…

Zachránili se ti, kteří stihli vyskočit z vozu

Sám maminku na místě havárie nenašel, jel ji tedy hledat do nemocnice. Nemocnici už zavřeli, nikoho do ní nepouštěli, jen osobní i nákladní auta sem přivážela další zraněné. „Ale já zjistil, že jela s jednou rodinou s pánem, který ještě stihl vyskočit a tak se zachránil. Jeho matka zemřela na místě a má později v nemocnici. Měla zlomené ruce a nohy a vnitřní zranění,“ byl smutný pamětník osudové havárie. Bylo mu tenkrát 21 let, už dělal výpravčího a jel právě do služby na noční. Dnes mu je 93 let, k pomníku na Rondel chodí pravidelně.

„Tady ta místa pamatuju ještě jiná. Kde je pomník, stála hospoda U Myslivečka. Bydleli jsme tady nahoře v ulici Bratří Čapků. Já nastupoval a matka tu měla vystoupit. Jenže bylo vůz přeplněný, víc než 140 lidí v něm, Byla to ještě stará tramvaj a už z Varvažova nebrzdila. Vzpomínám na to často a smutně,“ dodává. Protože jeho rodina pocházela z Veltrus, otec ji tam později nechal převézt a pohřbít. Ale v Ústí na Mírovém náměstí tehdy byl hromadný pohřeb obětí tramvajové tragédie. U Spořitelny byly vystavené rakve…

Vzpomínat přišel i Trmičan Hanuš Adamec (71), na snímku je vyfocen s pamětnicí paní Novákovou. Přinesla k pomníku rudou růž. Vzpomínka na tragédii přivedla na Rondel k pomníku také muže z Bukova. „Babička mého kamaráda Zdeňka tu zemřela při hromadné havárii. Tak jsme se sem dnes s vnoučkem přišli podívat,“ vysvětlil Ústečan. „Muselo to být tehdy strašné, když ti lidi už věděli, že se nezachrání. Někteří sice stihli vyskákat, ale asi jen pár,“ soudil dědeček malého chlapce.

„Soudím, že v době poválečné byla starost o podobnou techniku v Ústí jen omezená. Ty stroje byly ještě po Němcích a tak se na tom, podle mého názoru, podepsala i špatná obsluha toho dopravního prostředku. Tak máme v Ústí jeden smutnej rekord,“ odhadoval dědeček malého Otíka. „Tak tady ta tramvaj nabourala,“ ukazoval muž chlapci. „Nejsem rodilý Ústečan, přistěhoval jsem se do města až v sedmdesátém roce,“ prozradil Bohumil Pelz (64) ze Štursovy ulice z Bukova.

Primátor: Překvapil mě pamětník z Brné

A Deník se primátora Ústí Petra Nedvědického ptal: S jakými pocity jste přišel položit květiny k pomníku obětem havárie tramvaje? „Myslím, že je to hodně důležité si i takovou historii neustále připomínat. Za sebe to beru jako poctu, že jsem tu mohl ty květiny položit. Překvapil mne pamětník Arnošt Štolz z Brné, který tu nejen dnes byl, ale také havárii zažil. Byl totiž v pětce, do které ta jednička narazila. To mne neuvěřitelně překvapilo, že je mezi námi ještě někdo, kdo si to pamatuje – byť v nepříjemných konsekvencích. Bohužel mu tu tehdy zemřela maminka,“ dodal Petr Nedvědický.

Na Rondelu při smutném vzpomínání v pátek dopoledne nechyběl ani ústecký patriot a turista Karel Punčochář z Klíše. Muž s vizí, díky němuž se Ústí nad Labem pozvolna mění k lepšímu. Ten se zasloužil o to, že na bukovském Rondelu pamětní obětí neštěstí stojí. Vybudoval ho tu k 60. výročí tragédie sochař Rosenkranz.