Lidé často končili na ulici, odkázaní na jakousi státní stravenku.

„V lednu 1932, kdy krize dosáhla v Ústí vrcholu, bylo krizí postiženo 675 dětí. V letech 1933 až 1937 dosahoval počet dětí nezaměstnaných, které dostávaly bezplatné stravování, 14,5 až 18,1 procenta z celkové počtu žáků ústeckých obecných a měšťanských škol," píše o dopadech velké hospodářské krize v Ústí Vladimír Kaiser v Dějinách města Ústí.

Krizový rok 1932

Ačkoliv počet nezaměstnaných kolísal v závislosti na sezónních pracích, přesto čísla dosahovala tisíců. Nejvíc lidí bez práce, celkem 2335, zůstalo právě v onom roce 1932.

Činilo to přibližně 3,2 procenta z celkového počtu obyvatel Ústí. K tomuto číslu je ovšem potřeba připočíst i členy rodiny nezaměstnaného, jehož příjem byl většinou jediným zdrojem jak zajistit živobytí.

Krize trvala docela dlouho a s následky se město, a nejen ono, potýkalo ještě v roce 1938. Ve 30. letech zákon nezaměstnaným garantoval podporu od státu pouze ve formě poukazů na chleba, mléko a další základní potraviny, zvané žebračenky.

Brambory a uhlí

V letech 1932 až 1937 poskytl stát na poukazy ústeckým nezaměstnaným 3,9 milionu korun. Nadto ústecká radnice přispívala na brambory, školní stravování, polévkovou akci, stravenky do lidové jídelny, ošacení, úhradu nájmů, prázdninové tábory pro děti nezaměstnaných a další.

„Na podpůrné akce vynaložilo v letech od roku 1932 do léta 1938 7,3 milionu korun," dodává historik Kaiser v Dějinách.

Město dál přidělovalo od roku 1931 nezaměstnaným 80 až 100 kg brambor na osobu. Ústecké firmy Weinmann a Petschek, zabývající se velkoobchodem uhlím, poskytovaly městu za režijní ceny uhlí, které bylo přidělováno rodinám nezaměstnaných.

Každá domácnost nezaměstnaných tak obdržela 5 až 6 metráků uhlí na otop.