Japex, Důl 5. květen, Vlnola, Zahradnický podnik. Místa, která už neexistují, dodnes však přežívají v názvech zastávek MHD a připomínají velký kus ústecké historie 20. století. Matou ovšem každého, kdo staré časy nepamatuje. I proto ústecký dopravní podnik rozhodl o přejmenování dvou desítek zastávek. Změna začne platit od 9. prosince.

„Přistupujeme k přejmenování podle přilehlých komunikací nebo významného orientačního bodu, který polohu zastávky určuje,“ uvedla mluvčí ústeckého dopravního podniku Jana Dvořáková.

Změny schválili zastupitelé městských obvodů. Nejvíce jich bude v centrálním městském obvodu. „Názvy většinou odkazují na fabriky, které už dávno zanikly. Se změnou jsme souhlasili, nové názvy reflektují současný stav,“ vysvětlil bývalý místostarosta centrálního obvodu Karel Karika.

Přejmenování se týká i těch zastávek, které nesly v názvu zkratku Českých drah (ČD). O její smazání požádaly samy dráhy.

Nová pojmenování provází i menší změny v organizaci dopravy samotné. Nově budou na zastávce Městský stadion, po přejmenování Zimní stadion, stavět trolejbusy číslo 46, 54, 56 a také 451, 452 ve směru do centra města.

To se týká pouze zastávky naproti budově zimního stadionu. Ostatní s názvem Městský stadion zůstávají beze změny.

Přejmenované zastávky MHD v Ústí.

Podle ředitele ústeckého muzea a historika Václava Houfka názvy zastávek sice odkazují povětšinou na podniky z éry po roce 1945, případně počátku devadesátých let 20. století, ale kořeny mají daleko hlubší.

Dokonce prý z nich lze vysledovat, jak velkou úlohu měl v Ústí těžební a energetický průmysl. Na něj odkazují zastávky Palivový kombinát, Důl 5. květen, Elektrárna, Teplárna nebo Úžín. „Od té doby se charakter průmyslu i města zcela proměnil,“ poznamenal Houfek.

Projížďka ústeckou MHD je tak vlastně i výletem průmyslovými dějinami Ústí nad Labem. Například zastávka Drogerie odkazuje na někdejší velký národní podnik, který sídlil v továrně firmy Dürschmidt z první republiky.

„Vlnola byla místní továrna Textilany Liberec. Přádelna ovšem existovala už za starého mocnářství, patřila rodu Wolfrumů. Bývali to první průmysloví podnikatelé na Ústecku, kteří tu měli první funkční parní stroj,“ pokračoval ředitel muzea Houfek.

Wolfrumové vyráběli i speciální textilie. Za války dodávali uniformy německé Kriegsmarine a slavnému Afrikakorps maršála Rommela. Vlnolu nakonec smetla konkurence v podobě levných látek z Číny.

Podobně Sigma coby obrovský podnik dodávala do světa obrovské množství vodních čerpadel, které využili inženýři při zavodňování pouští v Africe a Asii.

Zajímavou historii má i loděnice, kde se stavěly největší říční lodě a parníky. Bývala to jedna z nejmodernějších loděnic své doby v Čechách a Rakousku. Padla v 90. letech s úpadkem říční dopravy.

Chemopharma vyráběla léčiva. Právě zážitky z tohoto podniku inspirovaly Vladimíra Párala, který tu pracoval, k slavným románům z ústeckého prostředí.

„K Tesle se váže jedna z mých dětských vzpomínek. Jako malému klukovi se mi líbilo, když tu zkoušeli nové typy výkonnějších zářivek a výbojek. Místo mdlé a studené bílé takové ty žlutooranžové,“ dodal Houfek.