Ztuhlé prsty a navlhlé oblečení. Taková byla tehdy situace v ústeckém depu. Noviny Průboj v čísle 3 z 22. října 1945 v článku „Železničáři v Ústí ještě pod širým nebem" napsaly, že „v ústeckých dílnách ČSD v květnu pracovalo jen 15 nejstatečnějších Čechů." Dílny byly z 60 % postiženy dubnovými nálety a například dodnes se pracuje v halách bez střechy."

Že byla situace neveselá, je zřejmé i z toho, že jednotlivé šrouby pro opravu hledali v rumišti. V říjnu pracovalo v dílnách již 700 pracovníků a všichni byli Češi. Oprava střech byla sice slíbena, ale dosud nebyla provedena.

Úřadování

V ten samý den v Petrovicích místní správní komise psala: „Vracíme se sdělením, že shora uvedenému nařízení bylo vyhověno." Plus kulaté razítko a podpis předsedy.

O co šlo? OSK v Ústí n. L. 16. října 1945 vydal přípis všem SNB místním stanicím a všem místním národním výborům. „Věc: Odstranění symbolů, pomníků apod., upomínajících na dobu nesvobody. Podejte do 25. října t.r. zprávu o provedení vyhlášky zemského národního výboru ze dne 25. srpna 1945, č. Pol.N. 1749 1945."

Z trmické stanice SNB přišlo podobné zaklínadlo: „Oznamuji, že symboly, pomníky a označení upomínající na dobu nesvobody byly ve zdejším obvodě odstraněny."

Nový velitel

Pokud nebylo veselo v železničním depu, daleko neveseleji bylo v jednom ze dvou ústeckých táborů pro internované Němce.

Ústecká OSK pověřila dopisem z 22. října 1945 poručíka SNB Václava Poláka vrchním dozorem nad táborem internovaných Němců ve Všebořicích a v budově okresního soudu v Ústí n. L. V dopisu bylo také uvedeno, že bude tábor kontrolován po stránce hospodářské, zdravotní a zásobovací. Závady měl hlásit OSK. Pověřovací dopis podepsala předsedkyně OSK Vobecká.

Jeho jmenování nebylo samoúčelné. Vedení okresu muselo reagovat na vážný, a především hromadný zdravotní problém ve všebořickém táboře, epidemii břišního tyfu.

OSK v Ústí přikázala 22. 10. 1945 velitelství tábora, aby do 5 dnů oznámilo, jaký je zdravotní stav internovaných. Později Jaroslav Matoušek, přednosta Státního zdravotního ústavu pobočky v Ústí zaslal táborovému velitelství důležité pokyny .

Lékařská služba musela být v táboře nepřetržitá, každý vedoucí baráku byl povinen hlásit každé onemocnění, prokazatelně nemocní tyfem měli být dokonale izolováni s vlastními ošetřovateli a WC, samozřejmostí byla permanentní desinfekce, muselo dojít k bakteriologickému vyšetření všech studen v obvodu tábora a upraveno jejich okolí.

Následovala částečná karanténa s omezením pracovního nasazení internovaných mimo tábor. A mělo být případně provedeno také očkování dozorčích, lékařů a ošetřovatelského aparátu tábora.

Seriál: Mírem válka nekončí

Jaký byl život na Ústecku v době, kdy skončila druhá světová válka, představujeme v projektu „Mírem válka nekončí". V rámci projektu vyšla již publikace „Bombardéry a extrémisté", která opět putovala do knihkupectví. Vyšlo také druhé, rozšířené vydání knihy „Ústecká štvanice"o událostech v Ústí od května do začátku srpna 1945. S pomocí těchto knih a dalších dosud nezveřejněných informací ukážeme detaily neklidného míru po skončení války.