Před několika lety jsem se s cizím pánem bavil o sportu v Předlicích a padlo jejich jméno. Později jsem je potkal na dovolené a nestačil se divit, kolik odhodlání a touhy po životě v sobě mají.

Miroslavovi Pecháčkovi bude v prosinci šestaosmdesát, zdravotní problémy jej vtěsnaly do mechanického křesla, manželka Alena mu dělá společnost na cestách i v divadle. Vzpomínky na mládí věnovali dětem a svým přátelům, kterých mají opravdu dost. 

Když jsem to nakousl, jak to bylo s tím sportem v Předlicích?
(pan Mirek) Dnes se to jen těžko popisuje, někdo vám to ani nebude věřit, ale v Předlicích byly kolem roku 1955 dva sportovní stadiony. Jeden na fotbal, druhý na atletiku. Domy kolem školy byly upravené, všude byl pořádek a pohoda. Mě zajímala gymnastika a atletika. Do místní sportovní jednoty nás tenkrát chodilo dost, o mládežnický sport se starali manželé Hynkovi. Byli to učitelé, později se odstěhovali do Bechyně. Běhal jsem stovku a dvoustovku, z gymnastiky jsem měl nejraději cvičení na kruzích. Společně s námi tam začínala pozdější reprezentantka Československa Bedřiška Kulhavá. Pokud se nepletu, tak v roce 1960 byla na olympiádě v Římě s Danou Zátopkovou. Běhala hlavně 400 m, 800 m a přespolák. To už ani není pravda! Alena Haklová házela koulí a oštěpem. Pardon, tenkrát se asi jmenovala jinak (smích). Dnes bych to tam možná nepoznal. Oba stadiony prý pohltil čas. 

Všiml jsem si v knihovně celé série modrých publikací Toulavé kamery. Jaký vztah máte k turistice? 
(paní Alena) Oba máme rádi přírodu, jako mladí jsme procestovali celou republiku se stanem, potom přišly děti a jiné starosti. Když se otevřely hranice, také jsme se podívali k sousedům. Naším snem byla vždycky Skandinávie, ale to už asi nestihneme. Dnes cestujeme po krásách vlasti společně s Toulavou kamerou, proto ta zásoba knih se stejným obalem. Každé popisované místo doplňuje mapa, kvalitní papír, nádherné fotky. Především manžel si v tom rád listuje. Kolikrát si vybavíme společnou dovolenou, nebo místo, kde máme kamarády. 

Chodíte prý rádi do divadla, máte seniorské předplatné?
(paní Alena) Tuhle záležitost vám musím blíže popsat. Na začátku dlouholeté tradice bylo rande. Vlastně to byla naše první společná schůzka, oba jsme byli svobodní, Mirek mne pozval do divadla. Objednal lože! Už si nepamatuji, co dávali za představení, ale byl to skvělý nápad. Potom následovala svatba, letos to bylo neuvěřitelných sedmapadesát let , kdy jsme si řeklo slavnostně - ANO. Jednou jsme to vyprávěli dětem a pod stromeček jsme dostali předplatné na celý rok. Bude to tak dvacet let, stejné lože, jako tenkrát. Od té doby jsme nevynechali. Předplatné na sezonu 2018 - 2019 je tamhle za sklem. Nejraději máme operu. Vzpomínám si, že jednou jsem dostala dokonce růži od Kasanovi. To Mirek koukal!

V dnešní době se moc na svatební sliby nehraje. Jak jste oslavili zlatou svatbu?
(pan Mirek) No právě, to byla show. Představte si, že my nic netušili a najednou před domem stálo auto se svatební výzdobou. Místo krásných panenek na kapotě dva starci a hlavní představitelé jsme byli my. Odvezli nás do obřadní síně, kde bylo plno přátel, dokonce i Obec Sokolská tam měla své vyslance. Po padesáti letech jsme opakovali kouzelnou formuli a prvními gratulanty byly naše děti. Člověku se chtělo brečet. Mám je všechny moc rád. Momentálně máme pět vnoučat a jedno pravnouče. Další dva následníci se chystají na svět během léta. My jsme toho stihli hodně, ať oni stihnou ještě víc!