Kliknutím zvětšítePetr Mudra se narodil v roce 1947 v bytové kolonii přímo v ústecké sklárně, kde jako tavič pracoval jeho otec. „Vzpomínek mám na tu dobu moc. Nerad jsem se s ní loučil. My jsme bydleli přímo v závodě, žil jsem mezi starými skláři jako dítě až do poslední chvíle, kdy jsme dostali byty v Předlicích,“ líčil.
Vyučil se údržbářem a zámečníkem, načež v roce 1965 nastoupil jako provozní údržbář do závodu, kde prožil dětství. „Jako údržbář jsem prováděl veškeré práce, ať to bylo cokoliv. Temperování pecí, vysoušení, taky údržbu bytovek. Posouval jsem elektrody, když se tavilo elektřinou, pomáhal jsem s modernizací pecí. Abych si zjednodušil práci, vymyslel jsem i nějaké zlepšováky,“ popsal.
Letos je tomu 150 let, kdy výroba v ústecké sklárně začínala. Toho času byla nejmodernější a největší sklárnou v Rakousko-Uhersku. S její historií se mohou zájemci seznámit na výstavě Flaška v ústeckém muzeu až do 2. dubna, kdy tato přes rok trvající expozice končí.
Výstavu připravil historik z muzea Jakub Doležel. „Vyšli jsme ven s knihou, měli jsme spoustu pamětníků, kteří nosili věci nebo obrázky. Měl jsem tehdy pocit, že snad každý v Ústí měl někoho z rodiny ve sklárně. Je tu taková komunita pamětníků, která se utvořila, když sklárna zavřela,“ řekl Doležel.
Předměty doplňuje několik osobních fotografií a dokumentů Petra Mudry, mezi nimiž zaujmou jeho osobní zlepšovatelské průkazy nebo dokumenty k likvidaci sklárny. Z fotografií stojí za zmínku jediná barevná momentka, zachycující ho při posledním výhasu vany v roce 1996.
Petr Mudra, bývalý zaměstnanec ústecké sklárny.„Ti skláři se stále scházejí jednou měsíčně v restauraci Praha na Střekově. Petr Mudra mě kromě vzpomínek překvapil třeba tím, že pije teplé pivo, prý je na to zvyklý od pece, ostatní vždy žertují, že musí mít něco speciálního,“ řekl Doležel.
Mudra se tomu dnes směje. „Fasovali jsme pivo sedmičku. Studené by v tom vedru bylo dobré, ale druhý den jsem nemohl mluvit. Byl jsem náchylný k angíně, tak jsem ho nechal odstavené na peci a pil teplé,“ popsal.
V ústecké sklárně pracoval až do jejího uzavření v roce 1996. V areálu však pokračoval až do roku 2001, kdy postupně tehdejší nový vlastník nechal demontovat strojní vybavení a zlikvidoval provozy. Tehdy mu bylo líto vyhodit některé předměty pocházející ze správní budovy a rozhodl se je zachránit jako památku na své zaměstnání.
Předal je Muzeu města Ústí nad Labem, kde tak je k vidění třeba ředitelské křeslo ze zasedací místnosti, historická forma na lékové lahvičky, klíčové pečetítko se znakem ústecké sklárny nebo fotokopie industriální veduty podniku, která byla vyrobena v první polovině dvacátého století.
„Originální grafika, ze které fotokopie pochází, je vystavena v první místnosti výstavy Flaška a nese stopy restaurování. Do muzea se totiž dostala již v 70. letech minulého století v žalostném stavu. Fotokopie musela vzniknout o mnoho let dříve,“ poznamenal ředitel muzea Václav Houfek.
14
1
Čtenář 
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
