Dnes ještě probublávají jedovaté poznámky o uvalení vazby na dva muže krajského formátu, občany Koudu a Markvarta. Údajně, jako řada dalších, takzvaně hrabali pod sebe. To bylo ale také tématem 12. září 1945. Místní noviny, Předvoj č.22 12. září 1945 otiskl článek s podtitulkem „Národní správci sněmují".

Z jednání národních správců byl v článku zajímavý postřeh: „Všichni žijí v obavách o svou budoucnost. Co bude s námi? Ptají se všichni přítomní, až dáme ty krámy do pořádku, umyjeme špínu a vyčistíme portály? Přijdou snad jiní, zaslouženější, a my půjdeme tam, odkud jsme přišli? Ale tam již se za námi dveře zavřely, tam mnohý z nás minulost zlikvidoval, nábytek předal národnímu výboru a v mnohé domácnosti už bydlí někdo jiný. Ale naši národní správci hlavu neztratí a z jejich dalších pracovních referátů je vidět, že sice na budoucnost myslí, ale žijí přítomností. I oni věří, že poctivá práce bude odměněna a najde zastánce. I pro ně se v naší krásné a demokratické republice chleba najde."

Jenže neoficiálně v té době již vzbuzovala činnost některých národních správců pochybnosti. Přesně o rok později se již psalo v tajných zpravodajských policejních hlášeních z ústeckých obvodních stanic SNB o podivnostech typu hrabání pod sebe, kterými se někteří z mnohých národních správců vyznačovali.

Dobročinnost sama

Předvádění dobročinnosti je oblíbenou hrou od začátku lidstva. Proto se nelze divit, že se začátkem září 1945 objevil v novinách článek: „Zaměstnanci internačního tábora vzpomínají na děti popravených."

V článku stálo: „Způsobem opravdu krásným upozornili na sebe v tomto týdnu zaměstnanci OSK pracující v internačním táboře na Skřivánčím poli. Z různých odpadkových hadříků, ústřižků a zbytků látek zhotovili v táborové krejčovské dílně dětské obleky, které odevzdali v okresním sekretariátu svazu osvobozených vězňů s prosbou, aby byly rozdány mezi děti soudruhů popravených a umučených v koncentračních táborech." Kromě toho vybrali 5000 korun. (Předvoj č. 19 v sobotu 1. září 1945, strana 3).

Podobně dobročinnost propukla mezi strážnými internačního tábora místních Němců 16. září 1945. V místních novinách o tom byl článek s titulkem: „Stráže internačního tábora pro republiku." Noviny uváděly, že „… rozhodli se soudruzi, zaměstnanci v internačním táboře na Skřivánčím poli na podnět velitele Karla Vlčka, že nezůstanou pozadu a darují naší drahé vlasti také 2000 pracovních hodin. (Předvoj č. 25 v sobotu 22. září 1945, Strana 2).

Česká inventura

V den, kdy drahé vlasti strážní obětovali nějaký čas na kutání uhlí, konala se v tu samou neděli 16. září 1945 schůze pléna MNV. Tam předseda místního národního výboru Vondra hodnotil činnost národního výboru.

Uvedl, že ve městě žilo začátkem května 1000 a v září již 5000 Čechů. Protože bylo září, a děti musely letos zpět do školních lavic, stejný osud měly české děti také v Ústí v roce 1945: Na školách bylo tehdy přihlášeno 3500 českých žáků. O přílivu Čechů do okresu svědčí další údaj: Město již přidělilo 8500 bytů a je zatím dalších 3500 nevyřízených žádostí.

Jídlo pro Němce

Němci internovaní v táboře Na Skřivánku byli vysíláni na práci kamkoliv bylo třeba. Ale kde se pracovalo, muselo se i jíst. Proto velitel tábora obdržel dopis s adresou „Internační tábor v Skřivánkov." Cemolitové závody (kamenolomy, drtírny a výroba cementového zboží) se sídlem v Ústí na Střekově II: v Děčínské ulici č. 46, napsaly 17. září 1945 žádost.

Zde je doslovný přepis: „Vzhledem k oběžníku č. 3 pro zásobování pracujících při URO (Ústřední radě odborů pozn.) … žádáme o laskavé zaslání odběrných lístků na chléb a tuky pro přikázané trestance Němce množství l.200 gr chleba a 120 gr tuku, kteréž předložím okres. nár. výboru k honorování. Stav pol. vězňů jest v našem závodě 20."