Vaňovský vodopád nedaleko Masarykových zdymadel v Ústí nad Labem je v Českém středohoří nejvyšší a zároveň je snadno přístupný. Není divu, že se už v předminulém století stal oblíbeným výletním bodem turistů, což vyústilo v roce v roce 1884 ve stavbu výletní restaurace. O její stavbu se zasloužil Ústecký horský spolek.

Jak dokazují historické fotografie, turisté se u ní rádi fotili s mohutným vodopádem v pozadí. Poslední den její existence bylo úterý 25. srpna 1925. Tehdy došlo – nejspíš vlivem silných deštů – k podemletí okolního terénu. Podle jiných zdrojů téhož dne došlo ke skalnímu řícení a kamenné bloky restauraci poškodily tak, že majitel její znovuzprovoznění vzdal.

„Bohužel si nejsem vědom žádné konkrétní informace k výletní restauraci,“ uvedl k dotazu reportéra Deníku ředitel muzea Ústí nad Labem Václav Houfek.

close Pamětní kámen, který udělali vojáci ženijního útvaru rakousko-uherské armády v roce 1916 před odchodem na frontu 1. světové války. info Zdroj: Deník/Topi Pigula zoom_in
Pamětní kámen

Směrem k vyhlídce na Vrkoči je do opěrné zídky vsazen pamětní kámen, jehož „výzdobu“ mají na svědomí vojáci rakouskouherské armády, konkrétně 9. praporu pionýrů a 9. praporu sapérů behěm cvičení, kterému velel poručík K. Friedrich. Jednalo se o výcvik těsně před odesláním na frontu 1. světové války.

„Za Vaňovem rovněž sestupují čedičové skály k Labi v ostrém ostrohu Vrkoči, na němž sloupy čedičové jako vodopád ve vrkoč jsou spleteny. Za touto skalou ukryt je Vaňovský vodopád, ovšem jen za dostatku vody dosti úhledný,“ napsal Bursíkův cestovní a výletní rádce. V historické publikaci bohužel není uveden rok, takže nelze dohledat, zdali to bylo před nebo po zničení takzvané Babinského hospody v roce 1925.

Zajímavostí je, že zelená turistická značka, která kolem vodopádu vede, je zmiňována hned po válce, a to konkrétně v novinách Nová doba, ve výtisku z 19. července 1946. Obvykle se uvádí pouze výška vodopádu 12 m, kterou má spodní stupeň. Jeho horní část o výšce 8 m není od turistické značky vidět.