V seriálu Příběhy pamětníků z Ústeckého kraje přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Logo Ústeckého krajeLogo Ústeckého krajeZdroj: se svolením Ústeckého krajeVyprávění našich babiček, dědečků, rodičů, známých i těch, kteří jsou už docela sami. Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete na webových stránkách vašeho Deníku.

Antonín Šotola bydlel s rodiči, dvěma sestrami a babičkou v pronajatém domku v Jiřetíně pod Jedlovou, kouzelné obci v Lužických horách s necelou tisícovkou obyvatel. „V Jiřetíně jsem prožil nejkrásnější dětství, jaké jsem si mohl představit. S kamarády jsme sportovali a po škole navštěvovali kroužky. Chodil jsem tam také hodně do divadla, protože rodiče na místní scéně řadu let ochotničili,“ vzpomíná 75letý pamětník.

Celoživotní zálibou Radomíra Schoře je rybaření
Celoživotní zálibou Radomíra Schoře je rybaření. Ač je z Moravy, preferuje pivo

V jiřetínské škole absolvoval pět tříd, zbylé čtyři ročníky v Podluží, kam docházel každý den pěšky tři kilometry tam a zpět. Poté nastoupil na gymnázium, z něhož byl ale vyloučen už v druhém ročníku. „No, vyrazili mě kvůli mým „vynikajícím“ vztahům s profesory. Když se nad tím dnes zamýšlím, tak si troufám tvrdit, že neprávem, i když to jsem zjistil až později. Vyučil jsem se tedy seřizovačem pletacích strojů v Elite Varnsdorf, ale v oboru jsem pracoval asi jen dva měsíce,“ vypráví s úsměvem Antonín Šotola. Mezitím si odsloužil vojenskou službu v Domažlicích.

Kariéra u japonské firmy

Antonín si dálkově dodělal průmyslovou školu, aby si doplnil vzdělání. Po maturitě tak jako seřizovač skončil a nastoupil u japonské firmy JEOL, která vyrábí elektronové mikroskopy. Zajišťoval komunikaci s českými, ale především japonskými firmami. I proto v Praze vystudoval japonštinu, vzdělání mu po osmi letech potvrdila státnice.

„Dělal jsem tam až do revoluce, pracovně jezdil po Evropě. Firma ale v té době už neměla v republice prakticky žádný byznys, ukončila tu své působení a se mnou se finančně vyrovnala. Pak jsem byl na volné noze,“ dodává Antonín, který mluví plynně anglicky a japonsky, další evropské jazyky zvládá hovorově.

Mýdlárna Rubens v Růžové odzbrojí návštěvníky kouzelnou atmosférou.
FOTO: Mýdlárna Rubens v Růžové odzbrojí návštěvníky kouzelnou atmosférou

V té době moc volného času neměl, většinu času u japonské firmy trávil od rána do večera v práci. Díky své znalosti jazyků se poté stal profesionálním tlumočníkem na volné noze a občas si přivydělával tím, že po Praze prováděl japonské turisty. Seznámil se tak se starší dvojicí, která ho pozvala k sobě do Japonska. Bydlel u nich pár dní v nádherném domě v posledním patře, kde měl krásný výhled na celé Tokio.

Jak Antonín vzpomíná, stali se z nich přátelé a manželský pár ho přijal za „svého syna“. Navštěvovali se vzájemně v Čechách i v Japonsku a v kontaktu byli až do jejich smrti.

Manželství se nevydařilo

V pětadvaceti letech Antonín poznal svoji nastávající ženu Helenu, která pracovala jako švadlena ve Varnsdorfu. V krátké době následovala svatba a do roka se jim narodila jediná dcera Kateřina. Manželství ale dlouho nevydrželo, po čtyřech letech se rozpadlo a dcera zůstala s maminkou. „S dcerou nemám dobré vztahy, „užíval“ jsem si s ní celý život. Zašantročila i řadu mých věcí, nejvíc mě mrzí sbírka japonských předmětů,“ lituje Antonín, který od studií bydlel celý týden v Praze a na rodný sever jezdil pouze o víkendu. Po rozvodu mířil hlavně k rodičům do Jiřetína.

Josef Mach přežil jako mladík zával v dole.
Josef Mach přežil zával v dole. U dnešních mladých nechápe jejich pasivitu

Už jako malý četl cestopisné knihy, miloval dobrodružství a exotiku. O dovolených navštívil mnohé ze 118 ostrovů ve Francouzské Polynésii stejně jako Koreu, Maledivy, Mauricius či Mexiko.

„Cestou na Tahiti jsem si splnil svůj dětský sen, protože jsem si tuto návštěvu usmyslel už ve svých 15 letech. Bylo tam neuvěřitelně krásně, hodila se mi tam i moje slušná francouzština. Jednou se vedle mě ubytovali Američani a přišli za mnou, jestli s nimi nechci na okružní výlet helikoptérou po polynéských ostrovech. Byl to úžasný zážitek.“ Ze svých cest si přivezl mnoho krásných vzpomínek a suvenýrů, o které ale nepřízní osudu přišel.

Zdravotní problémy

V Domově pro seniory v Krásné Lípě žije Antonín od roku 2022. „Strašně dlouho mi trvá se s novým prostředím sžít, ještě jsem si tady proto po těch necelých dvou letech úplně nezvykl,“ zmiňuje.

Ale jak říká, na svém životě by nic neměnil, je s ním spokojený. Snad jen to zdravíčko, aby se zlepšilo. Trápí ho totiž Crohnova choroba.

Domov pro seniory Šluknov – středisko Krásná Lípa
Domov je umístěný na okraji obytné zóny v Krásné Lípě, veškerá občanská vybavenost je v jeho blízkosti. Objekt prošel rozsáhlou rekonstrukcí, většina prostor je bezbariérová. Součástí je také relaxační zóna vybavená altány, lze se tam věnovat procházkám a odpočinku.