„Někdy se to tak v životě semele. Měla jsem dvě dospělé děti a nového partnera. Biologické hodiny tloukly půlnoc a rozhodovali jsme se, co dál. Příroda to vyřešila za nás a já se chystala potřetí do porodnice. Bylo mi přes čtyřicet a v hlavě jsem měla jediné přání. Zdravé dítě," říká Miroslava Rosenkrancová. Kluk by prý šel ve šlépějích otce fotbalisty, ale na svět přišla Viktorka. Měla spoustu kamarádek, ale ty dupačky vyměnily za společenské šaty. Jejich problémem byly taneční. „A já si všechno užívala znova," říká Miroslava Rosenkrancová.

Ještě nedávno si chtěla pořídit z útulku psa, aby nestála stranou. Veškerou energii věnovala výchově dětí, na koníčky nebyl čas. Když nastoupila mateřskou dovolenou, přišel pocit, že Viktorce něco dluží. Až bude maturovat, ona půjde do důchodu. Připadala si stará a chtěla to změnit.

Přihlásila se do masérského kurzu, aby přišla na jiné myšlenky a byla mezi lidmi. Starší děti jí pomáhaly o víkendech s hlídáním a ona to dokázala. Certifikát opravňující vykonávat sportovní a regenerační masáže jí však nestačil, následoval další kurz klasické masáže.

Svůj pocit štěstí Miroslava Rosenkrancová přetavila do psaní knihy o malé Viktorce.„Kdybych věděla, že se budeme vzájemně masírovat, tak jsem tam nešla. Nebyly tam pouze ženy a já po porodu neměla postavu jako modelka. Chtěla jsem být něčím prospěšná, pomáhat dalším lidem při řešení jejich životních situací. Potřebovala jsem se vypovídat a najít sama sebe. Dnes jsou moderní fotoknihy, já mám ráda klasiku. Mezi olejíčky mne napadlo, že Viktorce sepíši životopis," popisuje Miroslava Rosenkrancová.

Začala porodem a každý týden přibývají řádky. Příběh o setkání s rodinou, první zub, Vánoce.

„Nejsem přehnaně sentimentální, prostě si to užívám. Nevím, kdy jí rukopis předám. Dnes je Viktorce šestnáct měsíců a ručně psané poznámky by vydaly na úvod a několik krátkých kapitol. Přála bych si, aby později v těch prostých řádcích poznala, že ona je to největší štěstí, které mne kdy potkalo. Je úžasná a já společně s ní mládnu. Současný klid a pocit vyrovnanosti se přenáší na zbytek rodiny. Dvaadvacetiletý syn se k ní hrdě hlásí na pískovišti a jednou jí z mé knihy bude předčítat úsměvné pasáže. Jen tak, aby se smála. Na to se všichni moc těšíme! Možná, že zítra budu ta stará máma, ale dnes si připadám jako mladice. Od kamarádek jsem dostala k narozeninám poukaz na další masérský kurz, třeba chtějí, abych bolavá záda léčila vyprávěním o mém štěstí," dodává Miroslava.