Zatímco první písemný záznam pochází z roku 1397, poslední obyvatel odešel z Vitína v roce 1965. Důvodů zániku byla celá řada, znalec Českého středohoří Jiří Svoboda mimo jiné zmiňuje absenci silnice, o kterou obyvatelé několikrát neúspěšně žádali. „Špatná dostupnost měla za následek, že se k dítěti nedostal lékař, a to dítě zemřelo. To se tady stalo,“ vzpomínal na nešťastnou událost Svoboda ve vysílání Českého rozhlasu.
Kolarz, Weydl, Hiepsch, Bendl, Pigev a Watzke - to jsou jména pěti sedláků, o kterých se dá s určitostí říct, že ve Vitíně v polovině 17. století hospodařili. V roce 1877 žilo ve Vítíně 130 osob, což je nejvyšší zaznamenaný počet. Ve 30. letech 20. století tam žilo přes 90 obyvatel. „Vysídlením Němců počet obyvatel obce prudce klesl. Podle hlášení z 28. prosince 1946 žilo ve Vitíně trvale pouze 17 dospělých osob,“ zmínil ředitel Archivu města Ústí nad Labem Petr Karlíček.
Po válce se do Vitína, jehož německé obyvatelstvo bylo odsunuto, dostali dosídlenci z Čech, Slovenska i Podkarpatské Rusi, která v rámci poválečného vypořádání připadla Sovětskému svazu. „Internacionální" složení Vitínských lze ukázat na manželech Štastných. „Evžen Šťastný se narodil v Budapešti a jeho manželka Kazimíra v polském městě Włocławek,“ ukázal Petr Karlíček na jednu ze zajímavých historických souvislostí.
„Zajímavé také je, že Vitín patřil do okresu Ústí nad Labem, ale školu měl na území okresu Děčín,“ zmínil Karlíček ve své knize Průvodce po zaniklých obcích, osadách a samotách pod Bukovou horou.
V lokalitě se nachází ruiny 21 budov.
Ačkoliv Vitín a okolní obce nejsou příliš turisticky exponovanými, přesto tam Petr Karlíček pořádá historické exkurze. „Jednu plánujeme na jaro, ale přesný termín zatím není daný,“ řekl Deníku ředitel archivu.
V soukromých rukou
V roce 2014 získal za 450 tisíc korun vitínské obecní pozemky od státu soukromý zemědělec Petr Horčík. Sám má ke kraji citovou vazbu, neboť hospodaří ve Lhotě pod Pannou, což je zhruba 10 kilometrů od Vitína. „Rád bych znovu obnovil malý rybník a kapličku,“ řekl Horčík, který na vitínských pozemcích začal hospodařit. Zatím seče louky a posečenu hmotu sváží do nedalekých Zubrnic.
Část staveb, jejichž pozůstatky jsou zde stále patrné, po zániku obce sloužila jako zdroj stavebního materiálu, ať už oficiálně, nebo nelegálně. Například v 50. letech nechal z Vitína přepravovat střešní krytinu Místní národní výbor. Neveselý osud potkal i zdejší barokní kapli, jež vznikla mezi lety 1836–1843 a rozpadla se kolem roku 1970. V té době už ve vsi nikdo nebydlel a doba ochraně sakrálních památek nepřála. „Žádné další stavby v oblasti ani nejsou možné, protože je zde stavební uzávěra,“ řekl Horčík, který doufá, že na pozemcích budou dál hospodařit jeho děti.
Lidi krve
Obec si zahrála i ve filmu. „Když mi zavolal režisér Miroslav Bambušek, zda-li by si lokalitu mohl pronajmout pro film, dost mě to překvapilo. Nakonec se Vitín skutečně objevil ve filmu Lidé krve,“ připomněl zajímavost zemědělec Horčík.
Pořád se v okolí drobně hospodaří.
Film o „německé obci“ se natáčel v roce 2021, takže filmařsky byly využity už jen ruiny staveb. Největší z nich je bývalá hospoda U radostné vyhlídky postavené roku 1860, do které hospodský přivážel pivo z Velkého Března na koňském povoze. Ten totiž na rozdíl od automobilů vitínské „cesty“ zvládl.
Při troše pozorného hledání se v bezprostředním okolí Vitína nají najít zarůstající ovocné sady. „Pod ovocnými stromy se hospodařilo, což se dnes už nevidí. Jedná se o zaniklý způsob obhospodařování krajiny,“ řekl pracovník oddělení sledování stavu biodiverzity CHKO České středohoří Michal Forejt. Místní hrušně a třešně patří ke starým odrůdám.
108
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
