Umělec, známý svou kandidaturou v posledních prezidentských volbách a nepřehlédnutelným tetováním, ale zejména pak pedagogickou činností, vyučuje také na Divadelní i Filmové fakultě AMU v Praze, kde zúročuje a snaží se zobecnit poznatky získané za své celoživotní umělecké praxe v oboru hudebním i výtvarném.

Přednášel též na FAVU v Brně, na Masarykově univerzitě v Brně či na Palackého univerzitě v Olomouci.

„Profesor Franz jako přední osobnost v oblasti expresivních oborů bude pro naše studenty učitelství výtvarné výchovy velkým přínosem. Kontakt s ním navázali sami členové katedry a po osobním jednání jsme se na spolupráci domluvili. Jeho působení je pro fakultu o to důležitější, že nás bohužel navždy opustil úžasný člověk a umělec prof. Veselý. Na přínos prof. Franze se těším nejen já, ale jistě i všichni učitelé a studenti katedry," podotkl děkan Pedagogické fakulty Pavel Doulík.

Co si myslí profesor Franz o dnešních studentech a vzdělání a jak se osobně cítí v Ústí? Více v následujícím rozhovoru.

Studentům se vytrácí vědomí souvislostí

Jak hodnotíte vaše dosavadní měsíční působení v Ústí nad Labem?
Jde zatím o překlenovací dobu. Vpadl jsem do toho in medias res rovnýma nohama, kdy jsem po zesnulém velkém českém sochaři Aleši Veselém převzal jeho výuku. Vzhledem k tomu, že mnozí studenti jsou těsně před absolvováním, stěží asi mohu během měsíce měnit koncepci. Spíše jsem se snažil zjistit, jaký je jejich všeobecný, nejen kulturní přehled, a hlavně jestli ho mají v nějakém systému a souvislostech. Setkal jsem se bohužel do jisté míry také s fenoménem, který je vidět i na jiných vysokých školách, a to, že se studentům vytrácí vědomí souvislostí. Bez toho nejde vysokoškolské studium budovat. Vysoká škola ani tak není o bezbřehém sypání informací, jako spíše právě o tom, jak s těmi informace nakládat. A pakliže tam tyto informace nejsou, jako učitel si kladu otázku, kde bych měl vůbec začít.

Co pro Vás tedy bude důležité v konečném hodnocení, až budete studentům udělovat zápočet. Zda zakroužkují v testu správně odpověď a, b, c, d anebo naopak, zda umí kriticky myslet?
Neustále námi protéká nespočet různých podnětů. Mohou být velkolepé i úplně nepatrné, ale teď jde o to si jich všimnout a zaregistrovat je, aby v nás něco vzkřísily. Lidé by neměli být úplně zploštělí citoví mrzáci na úrovni leguána. A tím nechci podceňovat leguána a jeho vnitřní život. Pakliže lidé používají mozek pouze ve smyslu paměťovém a neumí si dávat věci do kontextů, stávají se snadnou kořistí pro cokoli a kohokoli. Jaký potom mohou říkat názor na cokoli, když ani třeba neví, že už ten či onen problém byl už dávno vyřešen? Student by neměl v životě fungovat tak, že se bude chlubit tím, kolik zakroužkoval odpovědí v testu. To může dělat v neděli v nějakém zábavném kvízu. Důležité je, jak je utvořena jeho osobnost. Působím na školách, které mají umělecké nebo k uměleckému ražení blízko. Ani mě tedy nezajímá, jestli student použil trendy, které jsou zrovna in, ale zajímá mě jeho osobnost uvnitř. I kdyby se vyjadřoval banálními prostředky a neměl zapotřebí si neustále dávat nohu za krk, tak zbystřím. Tohle je pro mě totiž důležité při hodnocení.

Věda se odchýlila od svého zdroje

Co pro vás znamená v dnešní době vzdělávání?
Vzdělání považuji nikoli jen za to, co si zjistím, ale i za to, co prožiji. Musí to být rovnoměrně rozprostřené mezi rozumovou a citovou složkou. Bohužel v dnešní době je trendem, že v podstatě už v každé vesnici budeme mít univerzitu a splníme tak akorát nějaké tabulky a statistiky. Zejména pak co se týká humanitních oborů, kde se často už věda nebo teorie naprosto odchýlily od svého zdroje a daly se na vlastní podivnou cestu. Připomíná mi to začátek filmu Luise Buñuela Zlatý věk, kdy se vylodí trosečníci na ostrově, předák se postaví na kámen a říká: Přistáli jsme v zaslíbené zemi, budeme zde těžit hlínu a vyrábět z ní hlínu. Mám pocit, že v současné době jsme přesně v tomto stádiu. Ta hlína je neuvěřitelně zdůvodňována a podrobována nejrůznějším parametrům, ale je to pouze a jen hlína. Já bych chtěl, abychom těžili hlínu, ale dělali z ní sochy.

Co říkáte na město Ústí nad Labem?
Narodil se tady Anton Raphael Mengs, což byl jeden z hlavních představitelů evropského klasicismu, zejména v Itálii, a pak ve Španělsku. Pak jsou i jiné postavy, romantici jako Richard Wagner, který je neustále připomínán, jak leze po střekovské skále a vymýšlí svou operu Tannhäuser. I Karel May, který z nedalekých Drážďan jezdil do Brné do zahradní restaurace psát Vinnetoua. Není to poprvé, co se s Ústím nad Labem protínám. Je to město obrovských kontrastů. Kontrast takové až Hirošimy nebo Berlína v roce 1945 v Předlicích či v ulici Na Nivách v porovnání s krajinou máchovskou. Možná je to dáno i jeho dispozicí, kdy se malý plácek na soutoku Bíliny a Labe v civilizačním náporu změnil v metropoli, které je však v údolí těsno.

Ústí se stále vyvíjí, to je dobrá zpráva

Jak vy osobně se tady cítíte?
Když objíždím pomyslné centrum města chemičku cítím zvláštní rozpoložení mezi Středohořím a Krušnými horami. Jde o čistě máchovskou krajinu, kde nelze vydržet dlouho. Tak jako by člověk nebydlel trvale třeba na Mount Everestu, tak tenhle parametr má v sobě do jisté míry také Ústí. Cítím se lépe, když jsem někde na kopci a vidím, co se děje padesát kilometrů ode mě. Na druhou stranu je Ústí otevřená forma, neustále nedosycena kulturou. Podobné to je i v Ostravě či v Mostě. To jsou města, která také nejsou spokojena. Naopak České Budějovice nebo Plzeň jsou samy o sobě krásné a nic tam není potřeba, ale Ústí je nezajizvené město, neustále se vyvíjející. A to je dobrá zpráva.

Prof. JUDr. Vladimír Franz je přední český hudební skladatel, výtvarník, vysokoškolský pedagog a také příležitostný publicista, básník a dramatik. Od počátku 80. let skládá scénickou hudbu, za níž získal řadu ocenění, věnuje se také volné hudební tvorbě a kompozici hudby filmové, televizní a rozhlasové. Druhou základní oblast jeho umělecké činnosti představuje tvorba výtvarná. Je šestinásobným držitelem ceny Alfreda Radoka (1998, 2000, 2002, 2005, 2006 a 2007), Ceny Divadelních novin (2001) a Ceny Ochranného svazu autorského OSA (2012).