Máme tu vlka. Novinka, která před dvěma lety náhle způsobila obyvatelům Krušných hor radost i zkrabatělá čela, je už starou vestou. Jak se ale daří vlkům dál? Z Krušných hor na Chomutovsku nezmizeli. Jejich populace vzrůstá, přestává být vzácností vidět je za bílého dne.

Členům mysliveckého sdružení Hadí údolí u Výsluní se dokonce podařilo vlka na konci listopadu zachytit fotopastí. Zatím stále ještě kriticky ohroženou šelmu kolem Výsluní ale spatřují myslivci pravidelně během celého roku. „Intenzivně se vlci objevují od loňského roku, vidět jsou i přes den,“ potvrzuje Pavel Kaiser ze sdružení.

Myslivci se domnívají, že se kolem nich pohybuje více oddělených skupin, celkem čítají asi desítku jedinců. Vlci za sebou zanechávají hojně stopy i ulovenou zvěř. „Letos jsme našli asi deset kusů stržené jelení zvěře,“ vypočítává Kaiser. O tom, že se ocitly na vlčím jídelníčku, svědčily otisky zubů na bězích i hrdlech zvířat.

Pohyb vlků a strženou vysokou registruje delší dobu i Lesní správa Klášterec. Také lesníci mluví o stabilním výskytu více vlčích skupin. „Někdy vidíme jen jednoho jedince, někdy chodí spolu i třeba po pěti,“ říká lesní správce Stanislav Liška. Vlci se podle Lišky pohybují především u hranic s Německem.

Výskyt vlků v Krušných horách dlouhodobě mapují takzvané Vlčí hlídky, které organizuje Hnutí Duha. I hnutí potvrzuje, že psovité šelmě se v Krušných horách zalíbilo. „V současné době můžeme odhadovat, že se po Krušných horách pohybuje kolem deseti vlků ve dvou smečkách,“ potvrzuje koordinátorka Vlčích hlídek Štěpánka Kadlecová. „Je však možné, že se tu sporadicky vyskytují i vlci mimo tyto smečky,“ doplňuje.

Vlk obecný (Canis lupus)
Ilustrační fotoje velká psovitá šelma. Postupná domestikace tohoto druhu vedla k vydělení poddruhu Canis lupus familiaris – psa domácího. Původně byl rozšířen po celé severní polokouli, jeho stavy však radikálně poklesly a na mnoha místech byl vyhuben. 
Vlci dosahují hmotnosti 16 až 80 kg. Žijí ve smečkách tvořených obvykle vedoucím rodičovským (alfa) párem a několika jejich potomky. Živí se různorodou kořistí od hmyzu až po bizony a pižmoně.
Mají prominentní postavení v lidské mytologii a kultuře, existuje o nich množství pohádek, knih, filmů a ság. Lidé vlky od dávných dob zabíjeli, neboť je považovali za škůdce a báli se jich.
Zdroj: Wikipedia.org

Stále platí, že pro vlky jsou Krušné hory zemí zaslíbenou. Podle odborníků jim vyhovují rozsáhlé lesy, vysoký počet jelení zvěře i klidná místa pro úkryty. Dalšímu rozšíření populace vlka v Krušných horách nahrává i genetika. Šance, že by smečky vlků zůstaly izolované a jejich genofond by degeneroval kvůli křížení jedinců mezi sebou, je velmi malá. „O České republice se říká, že je to takzvaná vlčí genetická křižovatka, mohou se tu setkat tři populace vlků,“ vysvětluje Štěpánka Kadlecová. Kontakt spolu teoreticky mohou mít Středoevropská nížinná populace, Karpatská i Alpská. „Je proto důležité zachovat naši krajinu průchodnou i přes nové a stávající dálnice,“ doplňuje Kadlecová.

Po rysovi ani stopy

Mezi chráněné velké šelmy, které se hlásí o návrat do české přírody, patří i kočkovitý rys ostrovid. Jeho výskyt v Krušných horách potvrdil nález stopy a trusu v prosinci roku 2017. Informace od myslivců a veřejnosti naznačovaly, že se tu nacházejí pravděpodobně dvě šelmy. Zatím to ale nevypadá, že by se mu v oblasti na rozdíl od vlka dařilo. „Od té doby se nám jeho přítomnost nepodařilo potvrdit,“ uzavírá Josefa Volfová z Hnutí Duha.