Servírka mi v ústecké restauraci Na Rychtě nese šesté pivo. Stihnu si z něj sotva jednou loknout a zase mi ho sebere. Posedmé. Řehot dvou paniček od vedlejšího stolu mi dává pocit, že bych si měl nasadit šaškovskou čepici s rolničkou a zacinkat.

Nedá se zkrátka nic dělat, upsal jsem se ďáblu v podobě režiséra Dana Svátka a jeho nabídky zahrát si ve filmovém komparsu. „Točit budeme asi dvě hodinky. Přidáte se, nebo ne?“ lákal mě režisér s roztomilým úsměvem.

Nakonec mě „ukecal.“ Taková nabídka se přeci neodmítá. Obzvlášť, když natáčí film podle autobiografické knihy Úsměvy smutných mužů spisovatelské celebrity Josefa Formánka. Tedy „otce zakladatele“ Ústeckého deníku a českého geografického magazínu Koktejl, jehož postavu si střihne Hubert z Románu pro ženy David Švehlík.

NENÍ PANÁK JAKO PANÁK. RUMOVKA CHYBÍ

Než ale filmový štáb dorazil, proseděl jsem u rezervovaného stolu asi dvě hodinky. Za další půlhodinku začal po „placu“ pobíhat asistent a jal se dirigovat kompars. „Moderní ajfouny a telefony pryč. Dámy si přesednou na verandu. Nekoukat do kamery! Tady pan redaktor za sklo na verandu,“ povídá.

„Cože? Za sklo? Jak za sklo, do prkna, já chci sedět se Švehlíkem a zamávat do kamery mamince,“ vylítlo ze mě, ale buď mě neslyšel, nebo ignoroval.

Skončil jsem „na hanbě“ za sklem. Oblíbeného herce jsem sice měl na dva dosahy ruky, ale abych si s ním popovídal, to těžko.

Mezitím „rejža“ s nakrčeným nosem kritizoval sklínky. Na tvrdý alkohol tu totiž používají široké panáky. Ty malé, úzké rumovky z dřevních dob socialismu byste tu hledali marně. Nakonec nad tím mávl rukou.

MOJE ROLE? KOUŘIT A NASÁVAT

Začalo natáčení. Celá scéna, kde jsem mohl herecky zazářit, vypadala jako… no v hospodě. Hlavní hrdina dorazil, kámoši ho vítají, cinkají půllitry s pivem i panáky s kořalkou. Prostě měli „nasávat“.

Současně s tím servírka přikluše, postaví mi na stůl pivo, já se napiji. Kouřím. Mimochodem, v době zákazu kouření v restauracích si šťastlivci mohli během natáčení zapálit ve výčepu.

David Švehlík vulgo Josef Formánek s kamarády mezitím jásavě oslavují návrat z léčebny. Jednoduché jak facka.

Tak jsme si to nacvičili a pak to začalo. „Pozor! Točíme! Atmosféra, akce,“ vyvolává asistent režie. Potom ještě šestkrát nebo sedmkrát.

PŘES SKLO? TO ASI NA OSCARA NEBUDE

Kameraman si nesl kameru na karabince připevněné ke konstrukci nasazené na ramenou a snímal mě skrze sklo. Tak tohle asi na Oscara nebude, vrčím v duchu.

Na začátku scény mi pokaždé servírka sebrala půllitr a doplnila upitou slzu piva. Vypít to všechno do dna a v té rychlosti, plazím se do redakce po čtyřech. Ještě, že jsem ten den neřídil. A se Švehlíkem jsem si taky nepokecal!

Další natáčení
Lidé, kteří se chtějí mihnout v novém filmu Dana Svátka Úsměvy smutných mužů, mají ještě jednu příležitost. Bude však o mnoho akčnější než popíjení piva v hospodě. Natáčet se bude totiž také při Mattoni 1/2Maratonu Ústí nad Labem, který se v krajském městě poběží 16. září od 16 hodin.