Špalír školáků čekal na deváťáky rozprostřený od schodů až k šatnám a všichni, od těch nejmenších prvňáčků po ty nejstarší, co už na podzim budou ve stejném postavení deváťáka, jim upřímně přáli na cestě do dalších škol jenom to nejlepší. Někdy si plácli, jinde se objali, zkrátka nikoho nenechali na pochybách, že dětství je ten nejkrásnější čas. Naplno si to při předávání posledního vysvědčení jistě uvědomili i žáci zdejší 9. A.

Potlesk tu při předávání zazněl ve třídě několikrát. Určitě největší si zasloužila jedničkářka Martina Málková. Kdysi a někde jinde možná platilo, že jedničkáři jsou šprti a nikdo s nimi nemluví, ale tady to rozhodně nebyla pravda. „To neplatí, mám tu kamarády a jsou super. Mě prostě učení šlo skoro samo. Dávala jsem pozor, co učitelé říkají. Kam jdu studovat? Na zdravotní lyceum,“ pochlubila se.

Rozdávání vysvědčení a loučení s deváťáky v Základní škole Tisá.
FOTO: Děti v Tisé se dočkaly vysvědčení, škola se loučila s deváťáky

Poslední hodina deváťáků se ovšem neskládala jen z předávání toho důležitého „lejstra“. Bylo potřeba rozdat sladké odměny za malování a další školní aktivity. Rozdělit zbytky peněz z třídního fondu, který stihl nabobtnat tak, že školáci odcházeli s tisícikorunou. Co víc, rozdávali si tu i leccos na památku. „No, já málem zapomněl na dárky,“ vyběhl kvůli tomu z učebny třídní učitel Petr Pok.

Po chvilce byl zpět, rozdával vějíře a vrtule, protože „… je horko!“ Další dostali malování, autíčko, nebo kuře na klíček, co po natažení poskakuje po stole a dělá, že zobe zrní. „Většinou je loučení s třídou fakt emotivní. Člověk k těm dětem přilne. Tihle uličníci byli fajn, ale taky měli své průšvihy. Tuhle zalili kytku mlékem a ona zkysla, že jo,“ přiznal uprostřed vzpomínání na uplynulé čtyři roky třídní učitel Pok.

Studenti tancovali na ústeckém gymnáziu, loučili se s Alfrédem Dytrtem.
Strhující flashmob na gymnáziu. Studenti se tancem loučili s ředitelem Dytrtem

Jeho teď již bývalí svěřenci rozhodně nebudou na základku a spolužáky vzpomínat ve zlém. „Mě nejvíc bavila tělesná výchova a matematika. Docela se proto těším na střední. Jdu na soukromou policejní školu a pak chci na práva,“ pochlubil se například Samuel Přibek. Podobně jeho spolužačka Magdalena Raunerová by chtěla zůstat ještě aspoň rok na základní škole. „Bude ze mě laboratorní asistentka, to je obor s maturitou,“ povzdechla si.

Nálada panovala nostalgická i veselá, děti si ještě naplno neuvědomovali, že bezstarostné časy jsou skoro pryč, že od září čekají skutečné povinnosti. Myslel na to zřejmě i ředitel Martin Kolský, když se s nimi přišel do třídy rozloučit a popřát jim, aby do dalšího studia vykročili šťastnou nohou. „Hlavně na sebe dávejte o prázdninách pozor,“ řekl nakonec. Poté vyvedl z omylu každého, kdo by si myslel, že bude mít s učitelským sborem dvouměsíční dovolenou. „Práce budeme mít spoustu i o prázdninách. Administrativa je náročná. Takže se dokážeme zabavit i bez dětí,“ zasmál se ředitel Kolský.

Najednou zvonilo a během pár chvilek prázdná třída ztichla. Zato chodba se naplnila bzučením tisícihlavé saně, netrpělivě čekající, kdy už bude moci vyrazit na svobodu. Tak, postavit do špalíru, rozloučit se s deváťáky a hurá domů. Rodiče nejmenších dětí už čekali před školní budovou. Dojatě slzeli nad prvním vysvědčením, případně už udělovali pokyny, jak často se ten „škrabopis“ bude trénovat na „krasopis“. Marně. Prázdniny jsou tady!