Vzali si ji z dětského domova na Vánoce. V nové rodině už zůstala

Dva roky žila v dětském domově ve Varnsdorfu, než přišla kontrola z Českého červeného kříže (ČČK). Bylo to před Vánoci, sváteční atmosféru personálu domova kazil jen fakt, že zde zůstala jedna malá holčička, kterou si nikdo nechce vzít na konec roku domů. „Tety si stěžovaly, že by rády domov na svátky zavřely, ale kvůli mně to prý není možné. Paní, která tehdy s ČČK přišla, zareagovala rychle. Domov klidně zavřete, já si skočím k sousedce pro sáňky a holčičku si vezmu domů,“ vypráví paní Ilona, která tehdy měla křivici. Její nový tatínek, který nic netušil a nový člen rodiny pro něj byl překvapením, ji po příchodu domů přivítal slovy: „A máme doma poklad“. U nové rodiny už zůstala.

Na své dětství vzpomíná Ilona Krčálová moc ráda. Do školky nechodila, byla s maminkou doma. „Couraly jsme všude možně, sbíraly jsme houby, kytky, bylinky, do všeho jsme strkaly nos. Byla to taková klidnější doba. Dům s byty umístěný v areálu velkého zahradnictví měl krásnou zahradu, byla tam i králíkárna. Měla jsem tehdy hodně koníčků,“ vzpomíná. Později se v téže ulici Pod Hrádkem přestěhovali do jiného domu.

Eva Jančová: Jsem akční člověk, živel. Stále musím něco dělat

Ústecko

„I když mí rodiče byli starší, úžasně se mi věnovali. Byli to velmi vzdělaní lidé. Tatínek, ročník 1894, byl krejčí vyučený ve Vídni, o šestnáct let mladší maminka z Prahy pracovala jako úřednice. Do Varnsdorfu, kde byly po válce volné domy, tehdy přišli z Neratovic, když jim dům srovnala se zemí letecká bomba. Tím, že byli z města, po samostatném baráku netoužili a stačil jim byt. V domě bydlela v jednom z bytů i rodina, která byla později zařazena do odsunu,“ ohlíží se paní Ilona.

Tíhla k výtvarnému umění

V Liberci později studovala pedagogiku, z předmětů měla nejraději biologii a zoologii. A protože vždy měla zájem o výtvarné umění, přešla na obor aranžér – grafik. Školu zvládla místo tří let za dva roky. Byla prý v té době dost samostatná a po maturitě začala pracovat ve známém varnsdorfském podniku Velveta na oddělení propagace.

Sousedka jí jednou řekla, že znala její původní mámu, a zřejmě čekala, že to mladou dívku zaujme. Na to jí ale paní Ilona odvětila, že žádnou jinou maminku než tu současnou nemá.

Život se s Pavlem Šulcem nemazlil. Přišel o rodiče, zažil neštěstí v dole Pluto

Ústecko

Vzala si řidiče náklaďáku, který jezdil v mlékárně. S manželem měla spokojené soužití. „Vždycky, když jsem se vraceli z dovolené do těch našich kopečků ve Šluknovském výběžku, byli jsme moc rádi, že jsme zase doma. Na dovolenou jsme jezdili po celé republice, muž byl vášnivý rybář a já zase měla ráda pohyb, takže jsme mířili do Krkonoš či jižních Čech. Mezitím se nám narodila dcera a za pět let syn. Dcera je dnes vedoucí pošty ve Varnsdorfu, je velmi šikovná. Syn byl manuálně šikovný, měl ale nemocné srdíčko a v 39 letech zemřel. Stihl se dvakrát oženit a s každou ženou mít jednoho kluka. Vnučky jsem se nedočkala,“ říká paní Ilona.

Kdyby prý dnes měla možnost něco změnit na svém životě, ani by nechtěla. „Lepší lidi kolem sebe jsem potkat nemohla. Když jsem se vdala, byli jsme veselá rodina. Pěstovali jsme citrusy a další plodiny, jedna sklizeň přinesla až 50 kusů ovoce. Z toho jsem měla vždy velkou radost. Na ty časy nikdy nezapomenu. Dcera si pak nechala postavit i zimní zahradu.“

V domově je spokojená

V Domově pro seniory v Krásné Lípě se Iloně Krčálové líbí. „Je to tu hezké, program nám připravují pestrý. Děvčata se snaží, i když to nemají jednoduché. Zvlášť teď, když se to tu za chodu rekonstruuje. Já se snažím zabavit, jak se dá, ale mám zdravotní problémy včetně Parkinsona, a to mě limituje. Hýbat se můžu jen opatrně,“ dodává usměvavá seniorka.