Bez ekonomických a hospodářských možností by každé město zašlo na úbytě. To platí i o Ústí, které své výsady dostalo přímo od krále. Právě ty umožnily Ústí proměnu z tří dřevěných vesnic na vyspělé středověké kamenné město. Co to bylo za výsady, se dozvídáme z Janovy konfirmace. Což je listina, jíž král Jan Lucemburský potvrdil městu jeho práva po zničení původní přemyslovské listiny z třináctého století.

Řemesla a právo

Kromě ustanovení o magdeburském právu, jímž se měli Ústečtí v soudních věcech řídit, Jan vymezuje pravomoci městského soudu. Ten měl například řešit spory o dluh do výše 5 hřiven bez jednoho lotu.

„Dluhy vyšší patří před soud cudní, z jehož pravomoci jsou ale jinak měšťané vyňati," popisuje Lenka Bobková v Dějinách města Ústí. „Dále má platit právo mílové, zabraňující usadit se v okruhu jedné míle sládkům, pivovarníkům, šenkýřům, pekařům, řezníkům, krejčím či jiným řemeslníkům."

Samozřejmě v konfirmační listině nechybí řemesla nezbytná pro chod města, tedy potravinářská a oděvní.

Zvlášť důležité bylo pro Ústí speciální ustanovení o svobodné plavbě po Labi a Vltavě v rozsahu, jak ho užívaly Litoměřice. Tedy, že Ústečtí mohou po zaplacení příslušného cla své zboží bez překážky plavit dál, což bylo v tu dobu poněkud kontroverzní rozhodnutí.

„Ostatně vznikající město Ústí bylo orientováno především na suchozemské cesty, nezbytné nejen pro obchod s vnitrozemím, ale používané i v době nesplavnosti řeky.