Setkání začalo proslovy náměstkyně primátora Evy Outlé, která popsala historii tragické události, nebo ředitele městského muzea Václava Houfka.

Nejhorší tramvajová nehoda v dějinách Československa i Česka se stala 13. července 1947. Tehdy na Bukově havarovala plně obsazená souprava jedoucí na lince 1, která odjížděla z Telnice, směrem k centru Ústí nad Labem. Na téměř celou dobu klesající trati vinou přeplněnosti, možná nezkušenosti řidiče nebo snad i selhání brzd nabrala tramvaj postupně až sedmdesátikilometrovou rychlost. Po posledním prudkém klesání zvaném Walerův kopeček vjela do rozjezdové výhybky konečné Bukov, kde se motorový vůz naklonil a zachytil o sloup trolejového vedení, který jej rozpáral.

Vlečný vůz 105 byl v podstatě vymrštěn na další vlečný vůz s číslem 63 soupravy linky 5 stojící na vedlejší koleji.

Bilance této nehody byla děsivá: třicet mrtvých, 45 těžce raněných. Lehce se pak zranilo 31 osob. Pohřbu obětí se 18. července zúčastnilo kolem 30 tisíc lidí. Tehdejší vyšetřování svalilo veškerou vinu na řidiče tramvaje, který při tragédii také zahynul. K šedesátému výročí byl odhalen památník obětem havárie.