Tentokrát si v ukázkách autor vzpomíná na německou inspiraci: „Několikrát jsme třeba při našich návštěvách v Göttingenu, okresní úřad zorganizoval dokonce autobusový zájezd se starosty a dalšími, prodiskutovávali mimo jiné bytovou politiku a naši privatizaci bytů, ve které se podle mého názoru nízkými cenami kupovala přízeň voliče. Němečtí přátelé nechápali, že se u nás bojíme tržních mechanismů a pak kroutili hlavami, že chceme privatizovat byty v takovém stavu, v jakém jsou (snažili jsme se jim tento dosti špatný stav popsat). Prý se nejdříve prodávané byty musejí upravit do přijatelného stavu, zainvestovat a pak je teprve prodávat. A to vycházelo z úst německých sociálních demokratů. Prostě byli zvyklí mít všechno v pořádku. Neměli za sebou jakobyrevoluci, nepotřebovali na její oltář nic obětovat.“

Zajímavá je také Cihlářova vzpomínka na doslova nekonečný příběh: „Problémy s romskými občany nebyly nic nového. Brzy po mém nástupu do funkce se u mne hlásili zástupci některých oficiálních romských uskupení a snažili se se mnou jako s představitelem státu pro sebe zajistit nějaké výhody, pochopitelně že finanční podpora byla až na prvním místě. Zastával jsem názor, že pokud bych měl jednat s nějakými zástupci Romů v našem okrese, pak jedině s představiteli všech. Na tom jsem trval a tak jsem brzy měl od nich klid. Nebyli schopni se mezi sebou dohodnout. Takto to bylo ponecháváno na iniciativě každého přednosty. Nyní ale přišel jednotný pokyn, první svého druhu, na základě usnesení vlády ČR č. 67 z 10. února 1993.

Kdo dodal prováděcí pokyny k takovému usnesení si asi neuvědomoval složitost a závažnost problému … jako by nevěděl, oč se jedná. Snad jeden pokyn mohl naznačovat, že si v centru uvědomují, že to nebude tak snadné: … že by to měl být pracovník vysokých profesionálních a bezpochyby i morálních kvalit, mající zkušenosti a odborné znalosti z řešení mezilidských konfliktů. V národnostně problémových regionech bude moci takový pracovník včasným zásahem tlumit konflikty dříve, než nabudou nezvládnutelných dimenzí.

Krásně napsáno, určitě to vládu nadchlo, pokud to bylo čteno. Pokud by ve vládě byli realisté, určitě by se zasadili, aby každý takový pracovník byl vybaven kouzelnickou hůlkou. Nezapomněli nám přednostům polichotit, když od nás něco chtěli:

Možnost vzniku podobných konfliktů ve Vašem regionu vzhledem k jeho národnostní struktuře jistě na základě svých zkušeností nejlépe posoudíte Vy sám.

Takto nějak v počátcích romské problematiky vláda přistoupila k jejímu řešení. Jak jinak to mohlo dopadnout, než tak, jak tuto problematiku stále máme před sebou, jak je stále bolavým místem v naší společnosti.“


Ladislav Cihlář

„Sedm let jsem u vás sloužil a …“Knihu v roce 2011 vydalo Statutární město Ústí nad Labem jako čtrnáctý svazek edice Memorabilia ustensis. Na 266 stranáchprvní ústecký přednosta okresního úřadupřipomíná, kdo se na začátku devadesátých let minulého století objevil na ústecké politické scéně a co se tehdy dělo.Ve vzpomínkové knize se setkáte se dvěma stovkami jmen, mnohé jsou ústeckým občanům „až moc dobře“ známá. Kniha je k dostání v ústeckém Informačním středisku a v Archivu města Ústí nad Labem. Jisté je, ževzpomínky některé politicky činné Ústečany nepotěší.