Děkanka filozofické fakulty doc. PhDr. Michaela Hrubá, Ph.D. hovoří v rozhovoru pro Deník o smyslu konference, kvalitě života v severních Čechách a o rozhodnutí o prolomení limitů.

Jaká byla vaše hlavní motivace se ke konferenci připojit?
Ač téma konference nesouvisí přímo s obory realizovanými naší fakultou, rozhodli jsme se využít této možnosti a v souvislosti s Programem Teplice připomenout i události, které s ním souvisely a které mu předcházely. Špatný stav životního prostředí, který byl na sklonku socialismu příčinou tzv. ekologických demonstrací, byl jedním z hlavních témat devadesátých let. Stejně jako snaha zabránit dalšímu ničení kulturní krajiny. Proto naši doktorandi připravili výstavu právě na toto téma, a proto jsme na naší fakultě prezentovali již před konferencí dokumentární filmy, které měly studentům, kteří již tu dobu nepamatují, přiblížit jak zásadní problém pro náš region to byl. Výstavu i výběr dokumentů T. Škrdlanta představíme i na konferenci.

V jakém smyslu byl Program Teplice klíčový?
Program Teplice, tedy výzkum vlivu špatného životního prostředí na lidské zdraví, přinesl hmatatelné výsledky pro náš region. I díky tomu, že se o zničeném zdraví populace začalo mluvit, byly prosazeny limity těžby, odsířeny elektrárny a situace se začala pomalu zlepšovat. Vypadalo to, že zdevastovaná oblast severozápadních Čech má novou šanci, stejně jako lidé zde žijící. Bohužel to vypadá, že jsme se nyní vrátili na konec osmdesátých let.

Máte na mysli možné důsledky pondělního rozhodnutí vlády o prolomení těžebních limitů na Bílinsku?
Samozřejmě, je to velmi nebezpečné rozhodnutí, ač to někteří mohou vnímat jako poloviční vítězství či kompromis, není tomu tak. Možnost dalšího prolomení limitů, o níž slyšíme z úst významných představitelů našeho státu je na stole, a to pro náš kraj není dobrá zpráva. Dobrou zprávou není ani to, že vláda rozhodla o prolomení limitů, zajistila tak práci malé skupině obyvatel, ale o dopady na všechny ostatní obyvatele tohoto kraje se nikdo nestará. V souvislosti s vládním rozhodnutím mělo být zároveň řečeno, jak stát bude obyvatelům tohoto kraje kompenzovat negativní dopady na kvalitu jejich života a jejich zdraví. V našem kraji nežijí jen horníci. Tady žije mnohonásobně více lidí, kteří chtějí žít ve srovnatelném prostředí jako lidé jinde v Čechách, chtějí mít zdravé děti a ve zdraví se dožít stejně dlouhého života jako jinde.

Ale co otázka zaměstnanosti?
Nejsem odborník na otázku zaměstnanosti, i přesto soudím, že pracovní místa v kraji souvisí s investicemi do něj. S investicemi, které je stát tomuto kraji dlužen za to, že byl jako energetická základna pro celou republiku dlouhodobě vytěžován a ničen. Severozápadní Čechy byly i historicky kraj s velkým potenciálem a oblast hospodářsky prosperující dlouho před zahájením povrchové těžby uhlí. Jeho šance je v hledání nových cest, které přinesou novou hospodářskou strukturu regionu, s níž ruku v ruce půjde i postupná změna sociální skladby obyvatel a také zvýšení podílu vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří zde budou chtít žít. Budoucnost našeho kraje a jeho perspektiva by neměla být v povrchové těžbě uhlí.

Vy sama jste se demonstrace za zachování limitů účastnila?
Ano, a nejen já. Ráda bych uvedla na pravou míru některá plochá a zkreslená tvrzení, že proti horníkům, stáli před krajským úřadem v Ústí nad Labem ekologičtí aktivisté. Vedle obyvatel Českého Jiřetína a lidí, kteří se dlouhodobě angažují za záchranu svých domovů, tam stála i řada kolegů z ústecké univerzity, krajské nemocnice a dalších institucí, kteří si uvědomují, co bude prolomení limitů pro budoucnost tohoto kraje a budoucnost života v něm znamenat. Jsou to lidé, kteří vidí budoucnost našeho kraje v něčem jiném, než je povrchová těžba uhlí. Nepřivezly je na místo autobusy, neměli profesionálně vyrobené plakáty a propagační předměty, dokonce neměli ani přistavené pojízdné toalety. Jejich hlas ale nebyl tak slyšitelný jako opodál hřmějící hornická megapárty Koloval mezi nimi výborný vtip: To je možná poprvé v historii, kdy horníci demonstrují za svoje kapitalisty.

Jak se zapojili studenti?
Někteří studenti na demonstraci také byli, ač ne ve velkém počtu. Většina z nich už si na dobu, kdy v období inverze bylo vidět jen na několik metrů a jezdily autobusy s fáborky, nepamatuje. Pro jsme je zapojili do organizace konference, a proto jsme jim pouštěli dokumenty o situaci na počátku devadesátých let.

Vaše iniciativa se omezí jen na konferenci?
Ne, právě naopak. Domnívala jsem se, že se už nikdy nevrátíme do doby, kdy bude systematicky z rozhodnutí vlády ničen náš kraj. Ztráta kulturní krajiny, ztráta kulturních hodnot, identita obyvatel tohoto kraje to jsou výzkumná témata, která pro nás byla a jsou důležitá. Budeme se snažit tato témata intenzivněji propojovat s problematikou životního prostředí, ale i regionální politiky, společenské skladby a názorových extremismů, které jsou spojeny se specifickou situací této oblasti, která má mnohdy hlubší historické kořeny.

Kateřina Součková