Vaším největším boxerským úspěchem je třetí místo na mistrovství Evropy, jak na to vzpomínáte?
Já tomu říkám ze srandy, že to byla upocená medaile. Bylo to v německém Halle v roce 1977. Měl jsem velké štěstí, vyhrál jsem jedno utkání a následně prohrál semifinále, ale stačilo to na medaili. Na druhou stranu jsem měl zase smůlu před olympiádou v Montrealu.

Jak to?
Byl jsem tenkrát druhý na turnaji v Jugoslávii a porazil jsem Bulhara, který skončil následně na olympiádě třetí. Státní trenér rozhodl, že na olympiádu pojedu. Jenže soudruzi na ČSTV nakonec rozhodli, že žádné české boxery na olympiádu nepošlou a naopak poslali více atletů. Byl jsem z toho zlomený, chtěl jsem se na to vykašlat a cítil jsem to jako zradu. Musel jsem se z toho vybrečet.

Na mistrovství světa jste někdy byl?
Ne.

Kolikrát jste byl mistr republiky?
To jsem byl třikrát za sebou.

V jaké váhové kategorii jste boxoval?
Nejvíce jsem boxoval do 75 kilogramů. Ale jinak jsem vystřídal všechny nižší váhové kategorie, když jsem byl mladý. Nakonec jsem si zkusil i těžkou váhu, ale musel jsem tehdy dopíjet.

Jak jste se k boxu vůbec dostal?
Bydlel jsem v Brné a kamarád mě vytáhl na trénink. Tak jsem začal. Před tím jsem krasobruslil, hrál ping-pong, hokej a fotbal za Chemičku. Pak jsem ale dostal žloutenku a rok jsem musel být bez sportu. Po nemoci jsem se nevrátil k fotbalu a ve třinácti letech začal s boxem.

Kdy jste skončil s boxem?
Bylo mi dvacet osm let a měl jsem za sebou skoro 300 zápasů, přesně 299. Už jsem cítil, že chci dělat něco jiného. Začal jsem dělat trenéřinu a při ní jsem vystudoval ústeckou pedagogickou fakultu, 1. stupeň základní školy.

Měl jste nějaká zranění?
Nějaké ty zlomeniny záprstních kůstek, ruce už mě bolely, po zápasech jsem nemohl zvednout syna a otevřít dveře. Naštěstí nemám omlácenou hlavu, boxoval jsem technicky a úderům se často uhýbal. Jen jednou jsem měl tříštivou zlomeninu nosních kůstek, stalo se mi to na turnaji v západním Německu, kde mě i operovali.

Prohrál jste někdy klasickým KO?
Ne, nikdy. Párkrát jsem prohrál RSC, ale klasický knockout s nařízenou pauzou jsem nezažil (klepe třikrát do stolu).

A byl jste i odolný? Skleněná brada vám neříkali?
Úplně odolný jsem nebyl, nikdy jsem se neřezal, těžil jsem z úhybů a kontrů. Když mě ale nějaký zabiják trefil, šel jsem k zemi. Nebyl jsem takový držák, že bych se za každou cenu zapřel a držel. Podle mne je to i lepší pro další život. Chytnete jednu a oklepete se, ale když se necháváte mlátit, tak pak se to později může projevit.

Kde nejvíce bolí úder?
Na solar, to stačí malá rána a končíte. Nebo na konce žeber, tam vás taky žádné svaly nezachrání. Pak se těžko dýchá. Hlava a brada se dá celkem dobře bránit.

Kdo byl vaším vzorem? Olympijský vítěz Bohouš Němeček z Ústí?
Určitě, snažil jsem se boxovat jeho stylem i jsem měl obrácený gard jako on. Také nás dlouho trénoval. Byl to velký dříč, na něj v tomto nikdo neměl.

Boxoval jste někdy proti Kubánci?
Vícekrát. Moje první utkání bylo v Rumunsku, to jsem byl ještě junior. Tehdy jsem poprvé boxoval proti borci tmavé pleti a trenér mi říkal: „Sváťo, boxuje se.“ Byl jsem z toho celý vystresovaný, oni dělají takové ty pohyby a hlasitě odfukují, že jsem první dvě kola skoro neboxoval. Ve třetím kole jsem se z toho dostal a dokonce jsem ho jednou sundal na zem, ale na vítězství to nestačilo.

A boxoval jste někdy přímo na Kubě?
Ano. Bylo to v roce 1976, první utkání jsem vyhrál, ale když jsem nastupoval do druhého zápasu, tak jsem chtěl utéct. Na stadionu bylo patnáct tisíc lidí, teplo, tma a byly vidět jen sněhově bílé zuby fanoušků. Proti mně stál jejich nejlepší boxer. Ale nakonec jsem se rozkoukal. Pak jsem byl na Kubě několikrát, jako trenér.

Co vás dnes živí?
Jsem zaměstnancem Centra sportu ministerstva vnitra. Pak ještě jako soukromá osoba sháním peníze na box.

Jak to jde?
Ty doby, kdy to šlo, už jsou pryč. Dnes je špatná doba, firmy nemohou nebo nechtějí nic dávat. V roce 2005 až 2007 jsem sehnal peníze na Velkou cenu celkem lehce, dnes je to těžké.

Kolikátý ročník Velké ceny boxu v Ústí pořádáte? Právě dnes probíhá na hale SKP finále letošního turnaje.
Převzal jsem to po panu Markovi a šéfuji tomu dvanáctý rok. Španělsky jsem se ještě kvůli Kubáncům nenaučil, mám ale tady dost kontaktů na Kubánce žijící v Ústí.

Kolik stojí Kubánci?
Jejich měsíční pobyt před turnajem stojí tři sta tisíc korun. To ale platí sponzor odjinud. My bychom na to neměli.

Jaká největší hvězda kdy byla v Ústí na Velké ceně?
Určitě několikanásobní olympijští vítězové z Kuby Stevenson a Savon. Ti tvořili historii amatérského boxu. Boxoval zde i Solis, který utekl k profesionálům a nedávno boxoval proti Kličkovi.

Vyhrál jste ještě jako aktivní boxer někdy Velkou cenu?
Ne, nikdy. Byla tu velká konkurence, jezdili sem Kubánci, Sověti, borci z NDR a další.

Vrátí se ještě někdy turnaj na zimní stadion?
Box potřebuje atmosféru a my ten stadion nenaplníme. Kdysi se to naplnilo, chodilo i šest tisíc lidí, ale dnes je konkurence jiných lákadel úplně jiná. V televizi také nedávají jen Štrougala a Husáka.

Vidíte nějakou českou boxerskou naději? Pořád se skloňuje jméno ústeckého Zdeňka Chládka.
Chládek je tu už dlouho a potřeboval by prorazit mezi dospělými. Ale má to těžké, konkurence je o dost větší. My například Brazilce znali jen jako fotbalisty, ale oni dnes i dobře boxují.

Dostane se Chládek na olympiádu?
Bude to mít hodně těžké, musí vyhrát kvalifikační turnaj v Turecku.

Byly doby, kdy místní klub SKP Ústí vyhrál desetkrát v řadě titul mistra republiky. Proč je na tom poslední roky tak špatně?
Na ligu nám město peníze nedává a vše je o penězích. Například Prostějov ty peníze nyní má a nasazuje reprezentanty z Maďarska.

Bude Lukáš Konečný někdy profesionální mistr světa? Vy osobně jste byl u jeho dvou bronzových medailí z mistrovství světa u amatérů.
To já netuším, ale moc bych mu to přál. Po tátovi je to dříč, má velkou vůli a je velice odolný. Má na to.

Je profibox velkou konkurencí?
Určitě to je velká konkurence, například v Německu je velká boxerská fabrika.

Sjednotil byste obě dvě skupiny, profi a amatéry?
Proč ne, dokonce už se o tom i jedná. Údajně v roce 2016 by už olympiáda mohla být otevřená i pro profesionály.

V Ústí žije mnoho Romů, jací jsou vlastně boxeři?
Jsou pohybově nadaní, ale box je o tvrdé práci a tam už dosti pokulhávají. A také v boxu i ten dobrý sem tam něco slízne a to oni neumějí přijímat. Ale jinak jsme měli i výborné romské boxery, například Tibor Rafael, který byl druhý na mistrovství Evropy a 3. na MS.

 

 

JAK HO VIDÍM JÁ: Boxer s vysokou školou…

Svatopluk Žáček byl docela upřímný, když vzpomínal na svá boxerská léta. Ze své bronzové medaile z mistrovství Evropy nedělal příliš velký úspěch, naopak přiznal, že byla upocená.

Stejně se díval i na svoji odolnost. Přestože prý nikdy neprohrál klasickým KO, nebyl to žádný „držák“. Když dostal přesnou a tvrdou ránu na bradu, nevrávoral, ale rovnou se skácel.

Prý díky tomu dostal méně ran do hlavy. Tato taktika se mu vyplatila, protože jako jeden z mála boxerů dokázal následně vystudovat vysokou školu.

Dnes je jeho den! Vrcholí prestižní Velká cena boxu v Ústí, o kterou se posledních dvanáct let stará.

 


SVATOPLUK ŽÁČEK

Narodil se 1. listopadu 1954 v Ústí nad Labem.

Mládí prožil v Brné, dnes žije v Ústí a má v Brné chatu.

Vyučil se tesařem, pak dálkově vystudoval střední školu a posléze i pedagogickou fakultu a je učitelem pro první stupeň základní školy. Nikdy neučil, jen externě na fakultě tělesné výchovy a sportu specializaci box.

Je zaměstnancem Centra sportu ministerstva vnitra.

Jako aktivní boxer získal bronzovou medaili z mistrovství Evropy v Halle v roce 1977.

Jako šéftrenér reprezentace byl u 2 bronzových medailí z mistrovství světa Lukáše Konečného a stříbrné medaile Rudolfa Kraje z olympiády. U reprezentace skončil po neúspěšné kvalifikaci na olympiádu v Pekingu v roce 2008.

Pořádá Velkou cenu města Ústí nad Labem v boxu.

Od roku 2010 je prezidentem České boxerské asociace.

V roce 1977 se oženil a s manželkou Alicí má dva syny.