Veronika Liu studuje na pedagogické fakultě ústecké univerzity. Drobná žena původem ze Šanghaje si vybrala neobvyklý a pro cizince velmi obtížný předmět ke studiu - český jazyk. Láskou k Čechám a ke zdejšímu jazyku ovšem žije téměř každý den. Aby ne, pracuje jako překladatelka. Často se nachází i ve společnosti vlivných lidí, jako tlumočník se například zúčastnila i služební cesty politiků Ústeckého kraje do Číny. Jak říká v rozhovoru pro Deník, český jazyk i čínština jsou podobně obtížné. „Když se Číňana zeptáte, co je to pád, tak vám asi nedokáže odpovědět, protože v čínštině nemáme gramatické pády, zato vy jich máte hned sedm,“ vysvětluje jeden z mnoha jazykových rozdílů Veronika, pravým křestním jménem Xiaohui.

Kdy jste Českou republiku navštívila poprvé?
Poprvé jsem byla ve svých 12 letech v Praze. To tu zrovna byly povodně, což mě velmi zaskočilo. Navštěvovala jsem zpočátku především svou maminku, která zde dlouhodobě pobývala a pracovala. Na Starém Městě a Malé Straně mě zaujalo hlavně pohádkové prostředí, barevné budovy, hejna holubů na velkých náměstích a plno neznámých lidí. Dokonce i česká kuchyně, natolik odlišná od té čínské, mi zachutnala. Měla jsem z Česka dobrý dojem, a proto jsem se rozhodla, že po ukončení střední školy v Číně budu ve studiu dále pokračovat tady. Tatínek si přál žít v Číně, není zvyklý na život v cizině. Takže za námi jezdí dvakrát ročně.

Jak jste se naučila tak dobře česky?
V roce 2006 jsem získala trvalý pobyt od své maminky, která tady tehdy byla už 10 let. Po ukončení střední školy v roce 2008 jsem nastoupila na roční kurz češtiny v Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy. Nebylo to jednoduché, ale jakožto cizinka milující cizí jazyky si myslím, že pokud si člověk přeje žít v cizí zemi, musí nejprve dobře ovládat místní jazyk pro každodenní komunikaci, poznat lépe lidi, kulturu a zvyky, je třeba se seznámit i s literaturou a dějinami daného státu. Dějiny a literaturu jsem začala studovat v bakalářském studiu Čeština pro cizince na Univerzitě Karlově. Mnoho slovíček, především těch odborných, jsem se naučila praxí ve své pozdější překladatelské kariéře. Poslední dva roky studuji obor Čeština v médiích na Pedagogické fakultě v Ústí.

V čem je český jazyk těžší než čínština?
Osobně si myslím, že jsou oba jazyky velmi těžké, jenže v jiných oblastech. V češtině je jednoznačně složitá gramatika - když se Číňana zeptáte, co je to pád, tak vám asi nedokáže odpovědět, protože v čínštině nemáme gramatické pády, zato vy jich máte hned sedm! A pak jsou to česká slovesa, která mě dokážou pěkně potrápit. V češtině se sloveso časuje podle osob a časů. V čínštině je to jednoduché. Řekne se konkrétní osoba a přidá se infinitiv, takže to pak zní jako: já dělat, ty dělat, on dělat…

Veronika Liu s náměstkem hejtmana Martinem Klikou v Číně

Veronika Liu s náměstkem hejtmana Martinem Klikou v Číně  Foto: archiv Veroniky Liu

Jak tedy rozlišujete časy?
V čínštině se konkrétní čas vytváří i časovými příslovci. Přidáním slov jako zítra, včera nebo dnes hned poznáme, jaký čas má Číňan na mysli. Čeština navíc rozlišuje dokonavá a nedokonavá slovesa. Když jsme se to tehdy učili, neuměla jsem vůbec určit rozdíl, natož je správně používat. Na vysoké se ještě přidala slovesná valence, testy jsem napsala správně snad až napočtvrté.

V čem tkví podstata toho, že čínština je tónovým jazykem?
Čínština má celkem čtyři tóny, klasickým příkladem je třeba slabika „ma“. „Ma“ v prvním tónu znamená matka, ve druhém konopí, ve třetím kůň a poslední tón, který klesá z vysokých do hlubokých poloh znamená nadávat. Zřejmě vám mezi výslovností jednotlivých tónů nepřijde, že je tam tak velký rozdíl. Ale když dané slovo vyslovíte se špatným tónem, slovo má hned jiný význam. Myslím si, že je to pro Evropany problém.

Komu a co vlastně překládáte?
Pracuji na volné noze a už pár let se zabývám překladem či tlumočením do obou jazyků. Překládám administrativní dokumenty, obchodní smlouvy, propagační materiály od českých i čínských společností. Raději ale tlumočím, protože tak mohu narazit na zajímavá témata od průmyslu až po školství a naučit se spoustu věcí. Například jako člověk milující sport jsem moc ráda, že v poslední době mohu tlumočit pro čínsko-české hokejové tábory v Ostravě. Jelikož nyní studuji UJEP, je mi také velkou ctí, že mohu spolupracovat s Ústeckým krajem.

Právě s představiteli Ústeckého kraje jste navštívila Čínu. Jak na tuto cestu vzpomínáte?
To byla velice fajn parta. Čínská strana nás krásně pohostila, bylo vidět, jak je pro ně ústecká delegace vysoce důležitá. Účastnili jsme se investičního veletrhu v čínské provincii Anhui, která je partnerským krajem Ústeckého kraje. Měli jsme tam oficiální jednání s náměstkem guvernéra.

Co všechno jste jim pomáhala překládat?
Tlumočila jsem panu náměstku hejtmana Martinu Klikovi, kterému za tu příležitost musím poděkovat. Překládala jsem podnikatelům jednotlivá jednání na provinčních ministerstvech. No, není to jednoduché, na odpověď je třeba rychle reagovat a předat slovo druhé straně. Je také dobré se předem prokousat materiály o dané společnosti. Navštívili jsme například energetickou společnost a i když jsem se předem podívala na její profil, stejně jsem byla nervózní a místy ztracená. Téma mi vůbec není blízké, ale členové delegace byli hodní, takže jednání bylo nakonec skvělé.

Někde jsem se dočetl, že prezident Miloš Zeman jednou v Číně řekl, že podávaný čaj není dobrý. Tlumočníci to ovšem museli přeložit jinak, aby se čínská strana neurazila. Musíte dbát i na toto?
Ano, Číňané jsou při pohostinnosti a dodržování tradic velice důslední, obzvláště pak v otázce servírování a kvality čaje. Pokud by tedy mělo k podobné situaci dojít někde při mém tlumočení, určitě bych větu: „Mně ten čaj nechutná“ přeložila jako „Preferuji jiný druh čaje“. V opačném případě by se hostitelé urazili a účel schůzky by byl ztracený.

Někdo s nadsázkou přirovnává k rozsypanému čaji právě čínské písmo. Přijde vám to tak?
Čínské znaky byly vytvořeny na základě typografie. Nejstarší znaky se vyobrazovaly jako obrázky, říkáme tomu tedy obrázkové písmo. Nyní samozřejmě čínské písmo doznalo řadu výrazných změn a hodně se zjednodušilo. Ale i tak si myslím, že pro Evropany jsou znaky celkem obtížné jak na čtení, tak i na psaní. Vždyť jich jsou tisíce!