Hned za branou je už pořádná halda, což dokladuje fakt, že Ústečané nadšencům kolem hradu fandí.
NÁDHERNÝ VÝHLED
Cukrárna tam nikdy nebude, ale výhled do krajiny je nádherný. „Přijďte se podívat ráno, tak kolem sedmé. To je paráda. Ranní slunce se mnohdy musí prokousávat mlhou, fotky ze stativu musí být fantastické," informoval mne jeden ze stavitelů hranolové cisternové věže uprostřed rozvalin. Byli tam tři, nechtěli se fotit. To prý přenechají spolkařům, kteří si hrad pronajali od obce Ryjice.
Každý den se tam vyškrábe tak patnáct turistů, tvrdili mladíci v pracovním úboru. Jeden se jmenoval Pavel, druhý Franta, třetí Tibor. Materiálu je tam dost, ale práce ještě víc.
Vyjel jsem od divadla autobusem číslo 19 a pěkně vyšlapal dva kilometry k vrcholu. Odbočka u posledního plotu byla nedotčená, vysoké kopřivy každého hned odradily.
Předpokládám, že turisté volí druhou stranu od Mirkova, kde je místo pro odstavení vozidla. Lesní cesta vypadala po dešti jako vyschlé koryto řeky, samá stružka a kámen. Dokonce i jeden strom padl přes cestu, zelená a žlutá turistická značka je ale dobře viditelná.
DLOUHÁ HISTORIE
Těsně před hradem je informace od spolku, která provokuje ty silnější, aby vynesli libovolný kámen na určené místo. Tak to vypadá, že dobré skutky tu dělá každý houbař, stavebního materiálu je tam dost.
Uprostřed hradu byla halda písku a tři páry šikovných rukou se moc snažily, aby tam zanechaly pracovní stopu. Jde to všechno pomalu, ale změny jsou na první pohled patrné.
Zručný kovář už svou vizitku vystavil, krátké schodiště je zpevněné, vyhlídková věž má svůj původní čtvercový tvar. Starý hrad má pěkně dlouhou historii, která sahá do čtrnáctého století.
Několik srdnatých lidí kolem spolku se už devět let snaží zpevnit obvodové zdivo, aby pohled na kopečky kolem Bukové hory byl nejen příjemný, ale hlavně bezpečný. Prázdniny pomalu končí, vyneste na Blansko ten svůj kámen. Můžete si to třeba i podepsat, ale hlavně nespadněte. Po dešti to klouže.
