Pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum) vytváří typické hruškovité, 1,5 až 8 centimetrů vysoké plodnice. „V mládí je povrch bělavý, hustě pokrytý ostny a snadno opadavými bradavkami, po kterých zůstávají šednoucí dolíčky. Ke stáří povrch hnědne,“ popisuje pedagog a organizátor výstav hub Petr Křížek.
Na řezu je vnitřek mladých plodnic pýchavky bílý, stářím tmavne. „Mladé, na řezu bílé plodnice jsou jedlé. Nemusíme se bát záměny, všechny podobné pýchavky, pokud jsou na řezu bílé, můžeme použít v kuchyni,“ uvádí Křížek.
Pýchavka se vyskytuje hojně v různém prostředí od června do listopadu. Pro kuchyňskou úpravu lze vnější obal houby oloupat. Pýchavky se nedají sušit.
Název houby je původně odvozen od dnes už nepoužívaného slovesa pýchati s významem foukat. Tento název získala pravděpodobně kvůli tomu, že pokud na zralou houbu zatlačíte, vyletí z ní žlutohnědý oblak s výtrusy.
Houbaři se často předhánějí, kdo našel větší pýchavku. V takovém případě se ale jedná spíše o pýchavku obrovskou (vatovec obrovský), kdy může houba vážit až několik kilogramů. Nejčastěji se pak používá jako houbový řízek v trojobalu. Chuť vatovcového řízku lidé přirovnávají k hermelínu. Receptů však existuje celá řada.
close
info
Zdroj: Karel Hutr
zoom_in
Vatovec obrovský. Foto: Karel Hutr
(jk)
