Závody dračích lodí: Odjeli jsme jako vítězové, děkuji!

Když jsem dostal od kamaráda před měsícem nabídku být součástí posádky dračí lodě při tradičním májovém závodu na Labi, neváhal jsem ani minutu.

A byl jsem rád, že jsem se dostal do týmu s příznačným názvem Labe 2014. Navíc to měla být moje vůbec první zkušenost na tomto typu lodi, která čítá 21 členů posádky, jednoho kormidelníka a jednoho bubeníka. V našem případě bubenici. Podoba s lyžařkou Šárkou Záhrobskou-Strachovou byla až zarážející.

Svatý Petr všem závodníkům, z nakonec 35 přihlášených posádek, nepřinesl příliš příznivé podmínky pro závodění. Vždyť voda byla teplejší než vzduch.

Neudělat ostudu

Ještě než jsme vyjeli na start naší rozjížďky, vyfasoval jsem námořnický modrobílý trikot. „Hlavně neudělat ostudu," říkal jsem si při nastupování do lodě.

V rychlé šestici jsme zaspali na startu a to se pak těžko doháněl obrovský náskok. Navíc jsme se nevypořádali s technikou. Poslední místo ve mně budilo rozčarování, ale zase na druhou stranu jsem si říkal „máme se od čeho odpíchnout, a že horší to už být nemůže." A nebylo.

Za hodinu nás čekaly opravy. Proházeli jsme se v lodi, abychom byli vyvážení. Měl jsem vedle sebe kapitána lodi Zdeňka, který mi vysvětlil, jak mám správně „poskládat" své dlouhé nohy tak, aby se mi lépe pádlovalo.

V pětičlenném startovním poli jsem si po očku prohlédl konkurenci a věděl jsem, že musíme být do třetího místa, které nám zaručuje účast ve čtvrtfinále.

Start nám vyšel o mnoho lépe (i když až napodruhé, vzhledem k předchozímu ulití) a už v polovině dvou set metrové trati jsem věděl, že máme postup v kapse.

Vicemistr na palubě

Hned byla nálada v týmu lepší. Vzhledem k četnosti posádky jsem stále poznával nové a nové tváře naší dračí lodě, kde byl například i ústecký rodák Jan Ordoš, který před 14 dny získal s hokejovou reprezentací (do osmnácti let) stříbrnou medaili ve Finsku. Čtvrtfinále bylo vyrovnané. Ač jsme dojeli pátí, manko na druhou loď bylo půl vteřiny.

Čekal nás tedy poslední závod o konečné 25. až 30. místo (loni byla posádka Labe na 32. místě). Dali jsme do toho vše. Navíc jsme měli za soupeře Klíšský výběr (s Petrem a Eliškou Lüftnerovými). Motivace tak byla, alespoň z mé strany, veliká. Cílem jsme prosvištěli jako první a mohla vypuknout nespoutaná radost. Za námi zůstala i loď ODS. „Je teď není takový problém porazit," dělal si z „modrých ptáků" srandu můj kamarád.

Když jsem se poté dozvěděl, že jsme měli rychlejší čas i než absolutní vítězové Cákalové, hřálo mě to u srdce. Nuže za rok ahóóóóój.