Zahrádkářská organizace, která vybudovala kolonii u „Habráku," letos oslavuje padesát let své existence od roku 1963. Dnes ji tvoří 63 čtyř a pětiarových zahrádek na pozemku, o rozloze 3,54 hektaru se zahradními domky v osobním vlastnictví.

Členové organizace za sebou zanechali obrovský kus práce na dobrovolných brigádách při síťování budoucí kolonie, nebo při budování jejího příslušenství, třebas moštárny. Jedním z pamětníků je i Zdeněk Beránek. V rozhovoru líčí, jak to všechno vlastně tehdy začalo, i své obavy o budoucnost místa, jemuž věnoval obrovský kus svého života.

Organizace oslavuje padesáté výročí, ale kolonie u Habrovického rybníka stojí tak třicet let, jak to tedy doopravdy je?
Abych to vysvětlil, v roce 1963 lidé svépomocí vybudovali zahrádkářskou osadu ve Všebořicích. Měla 92 menších zahrádek a v bývalém vodojemu vzniklo 49 sklepních kójí. Povrchovým rozvodem zalévali pitnou vodou. Předsedu tehdy dělal Ladislav Holý, jednatele František Hořejš, správce Petr Výškrabka a pokladníka Jiří Hořák.

Dobře, a kolonie u „Habráku"?
V roce 1982, téměř po dvaceti letech, se úřady rozhodly kolonii zrušit kvůli veřejnému zájmu, dostavbě sídliště Všebořice. Jako náhradu nám nabídl lokality v Chlumci a Bánově. Našli jsme ale nejvýhodnější prostor naproti Habrovickému rybníku. Na stráni, jménem Na Jílech, opět svépomocí vyrostla zahrádkářská osada, kterou nám předali jako náhradu do trvalého užívání. Spoustu práce odvedl předseda Ladislav Melezínek, já tou dobou jsem býval jednatel.

Byla to těžká práce?
Rozhodně jsme se nadřeli na pokládání inženýrských sítí, té zeminy, co jsme přemístili. Dám vám jiný příklad. Protože kopec nad rybníkem tvoří jílovitá půda, sháněli jsme a podařilo se nám sehnat na odboru zemědělství tehdejšího okresního národního výboru příděl 1,7 tisíce kubíků ornice. Deset tatrovek z přeložky železniční tratě od Chabařovic naváželo ornici až do tmy. Pan Jungmann tehdy naváděl baterkou auta na jednotlivé zahrádky.

Ale výsledek se vyplatil, když to nějak shrnete, co jste tedy postavili v kolonii?
Zahrádkáři postavili společenskou budovu se zasedací místností pro 50 lidí, obslužný pult s kuchyňkou, kancelář, moštárnu, dílnu, sociální zařízení a dva sklady. Vysázeli jsme remízek s 58 jehličnatých stromů, dětský koutek, prostor pro táborový oheň a stolování s lavicemi. Parkoviště pro 15 automobilů. Nemluvě o tom, že později vysázeli na svých zahrádkách 460 ovocných stromů či 18 švestek ve společném sadu. Dokonce autobusovou zastávka MHD. Podél silnice roste živý plot, který zachycuje prach a hluk ze silnice. Celou postupnou výstavbu osady nafotil Petr Pilař, v celostátní soutěži s tím vyhrál 2. místo.

Mimochodem, odkud berete vodu? Z rybníku?
Na zalévání ano, dopravujeme ji z rybníka ze tří studní automatickým zařízením do dvou cisteren na podestě v horní části osady. Po celé osadě jsme rozvedli i pitnou vodu, elektřinu a kanalizací odvádíme dešťovou a spodní vodu do sběrného žlabu a do rybníka.

To muselo být hodin, pamatujete si nějaká čísla?
Jen ty závazkové. Limit brigádnických hodin pro každého zahrádkáře činil 400, později jsme ho rozšířili na 450. Protože někteří odpracovali více, tak průměr činil 585 brigádnických hodin.

Měli jste taky nějakou techniku, tohle jste přeci nevybudovali jen tak rukama?
Organizace vlastnila nákladní automobil Avia 30 a valníkovou škodovku 1203. Funkční motor Avie leží dodnes ve skladu stavebnin. O autopark se nám staral Josef Rýgl.

Jak pokračovala vaše společenská činnost dál?
Naše organizace uspořádala 8 beznadějně vyprodaných plesů s tombolami, jednu zábavu s vepřovými hody, jedenáct ročníků vinobraní s výrobou vlastního vína. Za příkladnou činnost při budování osady naše ZO obdržela od ministerstva zemědělství a výživy Čestné uznání za pomoc zemědělské výrobě, zlepšování životního prostředí a ekologie.

Jak vidíte budoucnost osady?
V současné době je část osady v osobním vlastnictví, odkoupena od Pozemkového fondu ČR a druhou část bude jako historické území prodávat město Ústí. Tak nějak v obavách doufám, že naši práci zastupitelé, kteří rozhodují o ceně pozemku, ocení při hlasování i to, kolik práce a života jsme kolonii věnovali.