Pracuje ovšem v ústecké pobočce SŽDC, v oddělení, které má na starosti plánování, organizování a analýzu drážního provozu v určeném obvodu. SŽDC tu zaměstnává celkem 25 zaměstnanců. To znamená vedoucího oddělení, systémového specialistu zástupce vedoucího oddělení, jedenadvacet dispečerů a také dva analytiky jízdního řádu.

Velká voda

Ocenění získal Petr Novotný společně se svým kolegou Milanem Jakubcem a to za práci nad rámec jejich povinností v čase letošních červnových povodní.

„Těsně před zatopením domu SŽDC v ústecké ulici Vojtěšská jsme kompletně přestěhovali dispečerský aparát CDP Praha do náhradních místností," popisoval skromně Petr Novotný. „Včetně všech řídících technologií tak, aby velká voda nenarušila plynulost drážního provozu."

Pak TO přišlo. Voda zatopila centrální části Ústí nad Labem. Což na pracovišti Petra Novotného znamenalo celé přízemí. Ještě dnes, uprostřed zimy, zcela nevyschlo podmáčené zdivo. Místnosti v přízemí stále ještě čekají na dokončení rekonstrukce.

„Nedá se to popsat jinak, než jako hektické období," líčil Novotný své zkušenosti. „Zařizovali jsme spoustu záležitostí nad rámec běžného pracovního dne."

Řízení vlaků

Například museli koordinovat spolupráci s Českými drahami (ČD) při organizování povodňových vlaků, které mohli jako jediné udržovat spojení mezi Ústím a jeho částí Střekov, a samozřejmě také spolupráci se všemi ostatními dopravci tak, aby zůstal v rozumné míře zachován plynulý provoz na železnici.

„S kolegou Milanem Jakubcem jsme prakticky od neděle 2. června do středy 5. června zůstali v práci nepřetržitě," pokračoval Petr Novotný v popisu svých zkušeností.

„Potom teprve jsme se snažili nějakým způsobem alespoň trochu prostřídat. Nicméně až do návratu na naše pracoviště ve Vojtěšské ulici 10. června jsme oba zůstávali v práci denně."

Život, to ovšem není jen práce, ačkoliv sám držitel letošního ocenění Železničář roku každému říká, že je jeho pracovní vytížení naprosto běžné a normální. Tak jako u každého jiného zaměstnance.

Volný čas

„Někdy je hůře, někdy lépe, však to znáte," smál se Novotný. „Akorát vzhledem ke své funkci vedoucího oddělení řízení provozu musím být k dispozici na telefonu dvacet čtyři hodin denně. Přesto si ale myslím, že svojí rodinu v žádném případě nešidím."

Rekreačně sportuje, také se zajímá o dopravní letadla. Což zase tak daleko od jeho práce není. Obojí patří do veřejné dopravy.

Petr Novotný popisuje, jak vypadala práce dispečerů na dráze během červnových povodní: Museli si vyhrnout rukávy a zabrat

Jak vypadalo stěhování dispečerského pracoviště CDP Praha v Ústí nad Labem během letošních ničivých povodní a jak se to podepsalo na práci dispečerů?

Na to v krátkém rozhovoru odpovídá vedoucí tohoto oddělení, Petr Novotný. Ten také za obětavost, kterou během povodní projevil, získal od SŽDC prestižní ocenění a titul Železničář roku 2013.

Jak stěhování řídících technologií vypadalo, vyhrnul jste si, obrazně řečeno, také rukávy a nosil těžké přístroje a techniku?
Nejprve jsme museli připravit náhradní místnosti tak, aby mohli dispečeři rovnou přijít, zapnout počítače a okamžitě začít sloužit. V podstatě tak, aby nikdo nepoznal, že jsou již na jiném pracovišti. Takže ano, musel jsem si vyhrnout rukávy a namastit svaly.

Co to přesně obnášelo? Řekl bych jako laik, že to musí být velmi složité, počínaje telefony a počítači konče?
Co se telefonů týká, museli jsme si přesměrovat telefonní čísla na mobily. Ty nám totiž jako jediné zaručovaly spolehlivé spojení se železničními stanicemi.
Museli jsme připravit veškerou techniku, včetně té záložní, protože po zatopení se už nedalo do budovy pro cokoli vrátit. Museli jsme to všechno naložit do aut, převézt do náhradních míst a zase vynosit, potom zapojit a zkontrolovat funkčnost.

Řekl bych, že to ale všechno muselo trvat docela dlouho, nebo se pletu?
Ani ne, bylo to docela rychlé. Veškeré to stěhování, včetně zapojení techniky a zprovoznění počítačových aplikací nám nezabralo více, než 60 minut.
Stěhovali jsme během střídání denní a noční směny. Zaměstnanci noční směny na naši výzvu přišli dřív do práce a ti, co měli denní směnu, zase zůstali v práci déle.

Co výsledek, povedlo se to všechno udělat bez nějakých velkých potíží?
Musím říci, že tu změnu, kdy se náš dispečerský aparát přestěhoval do náhradního prostoru, vzhledem k plynulosti a rychlosti stěhování skoro ani nebylo možné postřehnout.

Je někdo z vašich kolegů, komu byste za to ještě chtěl poděkovat?
To samozřejmě ano, bez ostatních by se nám to asi tak hladce nepovedlo. Velké díky patří mému kolegovi Milanu Jakubcovi, samozřejmě všem zaměstnancům našeho oddělení a panu Eduardu Tržilovi z Oblastního ředitelství Ústí nad Labem, s nímž jsme v součinnosti stěhování prováděli.