V padesátých letech vyhnali jeho rodiče ze Slovenska, na vysokou školu mladého Alexandera nevzali z politických důvodů. Napsal několik knih, které popisovaly život domorodců v Kostarice. Procestoval celý svět, nejčastěji však pobýval právě v Kostarice, kam pravidelně vezl dva velké kufry plná dětského prádla.

V rozhovoru pro Deník vyprávěl, jak léčil děti v pralese, rozdával oblečení ve škole, nakupoval jídlo pro mladé prostitutky, které umíraly hlady. Stále listoval v mapách a těšil se na další charitativní akci. V Kostarice mu říkali seňor Saša, děti ho milovaly a on si tam připadal jako Ježíšek v létě.