„Jeho fotografie fotoaparátem Flexaret VI. z konce 60. let byly k vidění například ve výstavě Meopta 80,“ přiblížil kurátor ústecké muzejní sbírky fotografií Jiří Preclík.

Na „Wolfika“, jak jej všichni kamarádi a přátelé přezdívali, vzpomínal i kurátor muzea Jiří Matějka, nyní již v důchodu. Konkrétně na den 10. října 2020, kdy se v Muzeu města Ústí nad Labem konala každoroční  přehlídka  neprofesionálních  filmů 53. Střekovská kamera. „Na té cifře 53 jsem si uvědomil, že vlastně uplynulo už  půl století  od chvíle, kdy se v Ústí začali amatérští filmoví nadšenci společně scházet, tvořit vlastní filmy a předvádět je veřejnosti. Mne samotného filmování vždy přitahovalo,“ líčil.

V 70. letech se prý konečně zbavil ostychu a pokorně požádal o členství v klubu. Byl přijat a poznal tam řadu nových přátel a  mezi nimi byl právě i "Wolfik", jinak povoláním elektrotechnik, ale jeho koníčkem bylo kromě filmu také fotografování, zejména fotodokumentace klubové činnosti. „Značný význam pro jeho práci mělo přátelství navázané s profesionálními muzejními fotografy a jejich vzájemně poučná spolupráce,“ vzpomínal Matějka.

Plynula desetiletí, přibývaly filmy, fotografie, plakáty, kroniky a jiné písemnosti. Chyběly však archivační prostory. Po roce totiž 1989 klub přišel o klubovnu. Jak tedy výsledky mnohaleté práce ukládat a zpřístupňovat je veřejnosti?

„Nakonec jsme našli spásné řešení, nabídli jsme výsledky klubové práce ústeckému muzeu. Postupně se veškeré předměty stěhovaly do muzejních depozitářů filmové techniky. Přítel Wolfik  navrhl, že bychom se měli společnými silami pokusit o inventuru všech zachráněných  předmětů, vypracovat seznamy a rejstříky, aby se mohly potřebné věci snadno vyhledávat,“ popsal plány.

Skutečně na tom i začali pracovat. Covidová pandemie však plány výrazně narušila. „Až se někdy situace zlepší, bylo by užitečné v započatém díle pokračovat. Bohužel, Wolfik už nám snad pomůže jen silou myšlenky. Byl to úctyhodný přítel, poctivý a nezištný člověk,“ dodal se smutkem Jiří Matějka.