Vlastimil Cajthaml se narodil  28. dubna 1921 v obci Volduchy u Rokycan, své mládí prožil v Plzni. Vždy byl aktivní a všestranný, o čemž svědčí i výčet sportů, které absolvoval. Od mládí cvičil v DTJ Plzeň – Doudlevce na nářadí, hrál českou házenou. S otcem, členem Klubu dělnických turistů v Plzni, chodil na dlouhé výlety. O prázdninách pořádal s kamarády týdenní putování po Čechách a Moravě. Za války závodil na běžeckých tratích od 800 do 3000 m a v závodní chůzi. Ústřední svaz závodní chůze ho jmenoval referentem pro západní Čechy.

Do KČT se přihlásil ještě v Plzni v r. 1945. Po přeložení do Ústí nad Labem v květnu 1947 vstoupil do zdejšího odboru a brzy se stal členem jeho výboru. V roce 1951 absolvoval kurs instruktorů turistiky v Prachovských skalách. V r. 1952 se společně s Waldsteinem a Petrošem účastnili 1. přeboru republiky v orientačních závodech (OZ) v okolí Jihlavy. Umístili se na 3. místě. Vyhrál pak 8 krajských přeborů a 3 celostátní. Od roku 1953 byl členem ústřední komise OZ, komise metodické a klasifikační. Podílel se na organizaci okresních a krajských přeborů, získal titul „ústřední rozhodčí" a později byl jmenován trenérem OZ. Absolvoval ústřední kurs pro vedoucí turistických základen. Pracoval 5 let jako značkař. Stal se členem výboru TJ Lokomotiva Ústí nad Labem, později jejím dlouholetým předsedou, byl členem krajského výboru tělovýchovy.

V r. 1956 se zasloužil o získání chaty „Na starém vechtru" pro odbor turistiky. Vzpomíná: „Jako klubovna nám byla k dispozici místnost na „Parníku" jednou týdně, tak jsme se rozhodli pro chatu. Dráha rušila svoje strážní domky. Tak jsem se vydal 1. 1. 1956 s Gustavem Dudou hledat chatu. Šli jsme od Moldavy po trati směrem k Dubí. Za prvním tunelem, za nádražím Nové Město byla otevřena chata - strážní domek a v ní dva mládenci. Byli se rozloučit s tímto domkem, protože šli oba na dva roky na vojnu. Dohodli jsme se, že to převezmeme od traťové distance Most". Vechtr slouží turistům prakticky dodnes.

Roku 1961 založil na Střední ekonomické škole v Ústí nad Labem dorostenecký turistický kroužek, počtem tehdy největší v republice. Účastnili se různých závodů, srazů, zápočtových cest, toulek po Slovensku, jezdili na kolech po Maďarsku a Jugoslávii. V době vzniku dálkových pochodů byl členem ústřední a krajské komise pěší turistiky, řadu let byl v krajské komisi masového rozvoje. Pomáhal zorganizovat první prvomájový výstup turistů na Kozí horu jako alternativu tehdejší povinné účasti v prvomájovém průvodu. Výstup se stal tradicí, s velkou účastí. Byl pravděpodobně prvním, kdo vydával krajský kalendář masových akcí. Přispěl do turistické části průvodce České středohoří, vydaného r. 1985.

Koncem sedmdesátých let se začal aktivně věnovat józe a stal se členem Tábornické unie. V roce 1983, ve svých 62 letech, dokázal přežít na Kavkaze po pádu do ledovce neuvěřitelných 26 hodin ve zdraví. Pro turisty začal organizovat každoroční nízkonákladové zájezdy do Alp středního Rakouska, spojených s účastí na třídenních mezinárodních pochodech v Knittelfeldu. Poslední z nich se konal ještě letos.

V r. 1990 se stal členem výboru Oblasti České středohoří jako klasifikátor. V té době byl řadu let předsedou federální revizní komise při OZ, byl členem skupiny, která organizovala Mistrovství světa v orientačním běhu. Po rozsáhlém infarktu ve svých 80 letech se rychle zotavil a nadále se aktivně věnoval tělovýchově. Stále pořádal a vedl pravidelné zájezdy „za hranice všedních dnů" po celé Evropě a okolí. Založil nový odbor „KČT Loko Ústí nad Labem - rekre". Od roku 2002 byl členem ústřední komise „Síně slávy" a zároveň zakládal komisi krajskou.

Za své zásluhy se v šedesátých letech stal prvním Mistrem sportu v turistice u nás a později nositelem několika vyznamenání, včetně Čestného odznaku Vojty Náprstka. Byl jmenován čestným členem KČT a čestným členem předsednictva turistiky.

Stal se nejdéle sloužícím funkcionářem české organizované turistiky. V roce 2011, kdy slavil s přáteli své devadesátiny, měl v celostátním kalendáři stále ještě čtyři vícedenní akce!

Celý život měl rád kolem sebe lidi, stále toužil po nových obzorech. Své toulavé boty zřejmě zdědil po společných předcích s Miroslavem Zikmundem. V relativně dobrém zdraví a svěží mysli se v kruhu své rodiny dožil požehnaných 92 let. Na svou poslední pouť odešel nečekaně, náhle a tiše. Vlastimil zemřel ve spánku dne 30. září 2013. S ním odešla jedna z legend tělovýchovy a turistiky v Ústí nad Labem. Čest a sláva jeho památce.

Karel Punčochář. Upravila a doplnila Magdalena Hunčová, dcera