V Chlumci jako národní správce vedl hostinec v Chlumci čp. 22. Do Chlumce se přistěhoval 10. října 1945.

Odešel z Ústecka proto, že trestní nalézací komise ONV v Ústí řešila velmi závažný „kocourkovský" problém hraní karet. Neboť v době zvýšeného ohrožení republiky hráli v hostinci Burecha Fixlera v Chlumci karty Češi s Němci. Tehdy to byl obrovský hřích. Vrchní strážmistr Zdeněk Aujezdský je načapal 3. února v 19 hodin.

Pokuta dva platy

Byl to tak velký hřích, že někoho stál dva měsíční platy 3 000 korun. Doplatil na to listonoš Antonín Novák (24. 8. 1903) a dělník Břetislav Bartoš (25. 1. 1920). Kvůli tomu přišli oba o tři tisíce korun, což nebyly malé peníze. Proto jim antiferblovská komise umožnila, aby splatili pokutu v šesti splátkách po 500 korunách.

Němci František Plundrách ve svých 58 letech, rolník z Chlumce, Emil Hübsch, sedmapadesátiletý instalatér z Chlumce a Rudolf Müller, šedesátiletý horník v důchodu, žijící v Chlumci se sešli 3. února v hostinci Fixlera v Chlumci. Přišli na polévku a protože nebyla ještě hotová, zahráli si ferbla. Všichni shodně uváděli, že tím nevzbuzovali pohoršení. Nejtrefněji to vystihl Müller: „Poznamenávám, že v hostinci bylo více lidí, jak české tak i německé národnosti, avšak žádný se nad tím nepozastavil, ani nám resp. ani jinému ze spoluhráčů nevyčítal, že Češi s Němci hrají na veřejnosti, ve veřejné místnosti v karty." Hostinský Fixler uvedl, že jako český Žid byl vězněn v koncentračním táboře od roku 1941 až do osvobození. Ke hře mariáš a podávání piva Němcům Fixler uvedl:

„Karty jsem vydal na požádání Čechům, a to ku hře „Mariáše" a nikoliv „Ferbla". Češi si pak sami s Němci v karty zahráli, kdo však je k této hře vyzval, nevím. Já jsem měl plný hostinec lidí, jak Čechů, tak i Němců, takže jsem nemohl sledovati, kdo s kým v karty hraje.

Němci chodili do mého hostince na polévku a pivo. O zákazu podávání piva Němcům jsem nevěděl a taktéž mě nebyla známa vyhláška o národní cti tedy styků Čechů s Němci. Vyhláška tato byla teprve dne 4. února 1946 v Chlumci vyvěšena. Od této doby do mého hostince již žádní Němci nechodí a také žádnému z nich již pivo neprodávám resp. nečepuji. Uvedeného dne se z přítomných Čechů nad tímto jednáním nikdo nepohoršil."

Spolužití

Z tohoto případu je vidět, že na místní úrovni byly vztahy mezi místními Čechy a Němci tolerantní. Nejchudší Češi i Němci žili vedle sebe v obdobných podmínkách. I přes nenávist vůči německému nacismu v období okupace případ z chlumského hostince ukazuje zřetelně, že averze vůči Němcům nebyla černo bílá. Procházela napříč česko německými vztahy tolerance konkrétních lidí.

S tím částečně souhlasila i okresní vyšetřovací komise v krátkém rozhodnutí z 5. dubna 1946. V prvním posouzení je uvedeno: „Jmenovaná činnost nezakládá plně skutkovou podstatu trestného činu. Dosud nebyl vydán zákaz podávání nápojů v hostincích něm. zákazníkům. Rovněž veřejnost nebyla plně zúčastněna, resp. pobouřena."

Čili nic zvláštního se nestalo. Fixler se jednání Okresní vyšetřovací komise nedočkal. Poslal ji k čertu s tím, že se 25. března 1946 odhlásil do Ústí a „pravděpodobně se jmenovaný vystěhoval do Německa," napsal předseda MNV v Chlumci.