Sedmadvacetiletý Jaroslav Jelinek z Krásného Března přebývá v Domě Samaritán ve Štefánikově ulici už pátý den. „Kolektiv je tu slušný, ženy-vrátničky se k nám chovají dobře," říká s úsměvem.
„Je to mnohem lepší než být venku. Sám jsem na ulici žil, ale už bych to zažít nechtěl," vděčně dodává.

KDYŽ KAPACITA NESTAČÍ

Jak venku přituhuje, Dům Samaritán se plní. „Čtyřicet dva lůžek v azylovém domě slouží pro muže i ženy. Na noclehárně máme jedenáct lůžek pro muže, dvě pro ženy. Ale když se počasí zhorší a kapacita nestačí, nabízíme takzvané krizové židle," popisuje Michaela Klapková Ozomová, ředitelka Oblastní charity v Ústí.

Na židli mohou lidé bez domova přenocovat v prostoru sloužícím i jako kuřárna. „Využíváme prostory Domu Samaritán, až kam to lze. Naposledy byl ale zcela zaplněn za velkých mrazů před čtyřmi roky. Lidé tu byli i na chodbách, na každém kousku místa. Dostali karimatky i deky, aby tady mohli žít," doplňuje.

Liberec má oproti Ústí výhodu. Aktuálně při velkých mrazech krátkodobě rozšířil nabídku lůžek pro lidi, kteří žijí na ulici.

„Takovou možnost Oblastní charita v Domě Samaritán nemá," upozorňuje šéfová Charity. Ale o krizové židle je dnes větší zájem. „Samaritán ve Štefánikově ulici je – se všebořickým Centrem krizové intervence Spirála – jediné místo v Ústí, které krizovou pomoc nabízí. Kapacita CKI je sedm lůžek."

JEZDÍ I DO TERÉNU

Za bezdomovci jezdí pracovnice Oblastní charity i do terénu. Vždy ve středu jim dováží nezbytné věci. „Přesné počty lidí na ulici nelze spočítat. Nabízíme jim v zimě horký čaj a teplou polévku. Přidáváme i základní zdravotnické vybavení, náplasti a paralen," přibližuje Klapková Ozomová. „Hlavně ale dostanou informace a kontakty, aby se dostali do tepla, mohli se převléct, vykoupat a ohřát," říká.

Dům Samaritán má tři služby: azylový dům, noclehárnu a nízkoprahové denní centrum bez šance ubytování. Má ovšem zázemí a potřebným nabízí stravu.