Aktuálně je sice tichá a pro lidi uzavřená, uvnitř to ale pořád žije. Tu zařve tygr či lev, jindy se ozvou opice, na chovatele se zajdou podívat tučňáci nebo zebry. Ústecká zoologická zahrada aktuálně řeší nejen potíže způsobené “koronavirovým” uzavřením, ale také to, jakým směrem se ubírat. Zůstanou v Ústí nad Labem orangutani bornejští a sloni? V rozhovoru pro Deník odpověděl ředitel Dušan Usvald, prozatimně pověřený vedením zahrady.

Které zvířátko v ústecké zoo má její ředitel nejraději?
Mám rád všechny, nedělám rozdíly. Ale samozřejmě má každý nějaké své oblíbené, za mě je to slon a lenochodi.

Jaké zvíře byste rád přivedl do ústecké zoo?
Mám jeden tajný sen, ale s dovolením si ho ještě nechám pro sebe. Jako překvapení, pokud se mi povede pokračovat.

Pokud se povede pokračovat. Nakousl jste tím to, že jste pověřený ředitel. Znamená to tedy, že se přihlásíte do výběrového řízení na nového šéfa zoo?
Ano, do výběrového řízení chci jít.

Kam byste rád ústeckou zoo směroval? Více k turistům nebo místním?
Naše zahrada by určitě měla být jedním z lákadel Ústí nad Labem. Pro všechny. Jednou z živých oblastí a relaxačních parků ve městě. Chtěl bych, aby sloužila lidem v každé roční době, v každém počasí, aby pořád něco nabízela. Ústecká zahrada byla původně koncipována jako projekt Asie, mě se ten projekt hrozně líbí a chtěl bych v něm určitě pokračovat. Samozřejmě máme tady prvky Afriky, například žirafy, prvky Austrálie. To samozřejmě zachovat, ale hlavní směr vidím jinde. To za mě znamená, pojďme směrem asijských zvířat.

Kolik by potřebovala ústecká zoo peněz, aby byl stav ideální?
Nepotřebuje, myslím, úplně hodně, alespoň pro začátek. Neklaďme si hned obrovské cíle, pojďme postupovat postupně, pomalu. Na to, abychom měli hezkou zoo, nepotřebujeme mnoho. I z mála se dá udělat hodně, když lidi chtějí a sní. Až budeme na začátku mít dobře postavený základ, můžeme to snění rozvíjet dál, shánět více peněz, dělat další projekty, ale vždy je potřeba na něčem stavět.

Kolik tedy bude stát ten základ?
Nemusí stát, myslím, moc. Alespoň na začátku. Následně můžeme sny rozvíjet a hledat další a další peníze. Pokud totiž nechceme opustit projekt Asie a chceme pokračovat v našich ikonických zvířatech, slonech a orangutanech, tak je peněz potřeba mnoho. Ale myslím, že se nemůžeme spoléhat jen na magistrát, musíme hledat zdroje i jinde. Musíme najít i další lidi, kteří budou snít s námi. Ale vy asi chcete číslo.

Alespoň odhad.
Můžeme si říci různá čísla. Podle toho, jak moc budeme snít. Ale buďme realisté. Mohu říct částku třeba 300 milionů, ale ta za chvíli nemusí platit. Já říkám pojďme pomalu postupně budovat a hlavně pojďme ty peníze někde hledat. Nejen natahovat ruce. Máme od města slíbený záchranný fond. Každý rok 20 milionů. Na tom se dá nějakým způsobem už stavět. Ale nespoléhejme se jen na město, zkusme získat peníze třeba z evropských dotací a podobně. Od dalších lidí, kteří s námi budou chtít snít.

Jak jsou aktuálně řešeny potíže s Evropskou asociací zoologických zahrad a akvárií. Po kontrole, které vadil stav některých výběhů a nezkušenost některých zoologů, hrozila ztráta členství v asociaci.
Předchozí vedení na situaci nějak reagovalo. Byly nějaké výtky vůči expozicím, byly výtky vůči personálnímu zajištění na některých postech. Nechtěl bych se vyjadřovat k tomu, co bylo, ale řekněme si, jak se to řeší. Intenzivně komunikujeme s naším mentorem, který je pro nás prostředníkem s asociací, daří se nám to myslím výborně a řešíme výtky. Největší prioritou nyní je postarat se o naše orangutany. Je to citlivé téma, jsou našimi ikonickými zvířaty. Bohužel ale došlo k tomu, k čemu došlo. Orangutani tady žili, ale životní podmínky jim nebyly zpestřovány, nebyly zlepšovány. Tu minulost ale nechci řešit. My se nyní staráme o to, abychom jim podmínky zpestřili. Na začátku byl plán postavit nový pavilon, uvažovalo se o úvěru, ale takhle ohromná půjčka se nyní jeví, zvlášť v této době, jako absolutně nemožná.

Jak tedy dál?
Jediné řešení, bohužel, je nyní odsunout orangutany do jiné zahrady, kde se budou mít lépe. A to ze dvou důvodů. Nevyhovující chovatelské podmínky a expozice a druhým důvodem je, že obě samičky se mohou zapojit do reprodukce, jsou obě z divokého odchytu, jsou geneticky cenné. A biologické hodiny běží a u nás se rozmnožit nemohou. A čas utíká. To je pro nás nyní prioritou, aby zvířata byla zapojena do rozmnožování. (V Ústí je ještě chován orangutan Ferda. Jedná se ale o křížence a navíc velmi vysokého věku, bude mu 52 let, a se zdravotními obtížemi. Ten v Ústí zůstává, do dalšího chovu nemůže být zapojen. – pozn. red.)

Znamená to konec orangutanů bornejských v Ústí? Nebo jen dočasně?
Nejsem zvyklý někomu něco slibovat. Jak jsem říkal, chtěl bych tu zachovat ráz Asie a k tomu orangutan patří. Ale k tomu je potřeba nejen chovatelký um, ale také peníze. Výstavba pavilonu něco stojí, nějaký čas trvá. Odchovávat orangutany se v zahradách daří. Takže pokud se nám podaří vytvořit odpovídající podmínky, dokážu si představit, že by se k nám orangutani v budoucnu vrátili. Ale slíbit to nemohu. Teď je pro nás prioritou řádně se postarat o zvířata, řešením je najít jim jiný domov, zapojit je do rozmnožování. Do budoucna, pokud budeme šikovní a povede se nám to, tu mohou být.

Co personální výtky?
Na jejich řešení pracujeme. Navazujeme kontakty, rozjíždíme projekty, zoologové mají snahu se vzdělávat. Kromě toho chceme přivést další odborníky, třeba i externě.

Jaká je situace u slonů?
Situace je podobná jako s orangutany. Je několik variant, musíme se rozhodnout, kam jít dál v chovu slonů. Současná kapacita slonince je pro dvě slonice. Chceme do budoucna směřovat náš projekt slonince jako odchovnu sloních samců, což by řešilo problém s narozenými zvířaty samčího pohlaví v jiných zahradách, kdy dospívající samci ve stádech, kde se narodí, nemohou zůstat. Mohou napadat jiné samce a dělají neklid ve skupině. Navýšila by se kapacita slonice, pro nějaké čtyři nebo pět samců, do skupiny by přibývali od nejstaršího po nejmladšího, a zvířata by si tak mohla urovnat hierarchii ve skupině. Samozřejmě i toto závisí na penězích. A je na nás, abychom zajistili zdroje pro rekonstrukci slonince. Pokračovat v chovu dvou slonic je v podstatě nemožné, preferuje se nyní chov ve skupinách. A dva sloní samci, z důvodu bezpečnosti, se tam nyní nevejdou.

Jaká je budoucnost současné slonice?
Snažíme se o umístění do jiné zahrady, protože naší sloní samici je tu samotné trochu smutno, fixuje se více na lidi. Chovatelé se samozřejmě snaží jí pobyt všemožně zpestřit, ale kontakt s dalším slonem plně nenahradí. Chceme jí proto zapojit do nějaké sloní skupiny, aby měla plnohodnotný sociální život.

Kdy se tak stane?
To nevíme. Nevíme, kdy bude místo v jiné zahradě. Může to být za týden, za rok, nebo také nikdy. Až se toto vyřeší, můžeme řešit rekonstrukci slonince a poté příchod nových slonů. Čeká nás nyní vytvoření studie proveditelnosti, pak můžeme pokračovat v projektu.

Pojďme skončit pozitivně. Co byste si přál pro ústeckou zoo do roku 2021.
Otevřít. Aby k nám opět mohli lidé.