77letý Vojtěch Neumahr ztratil paměť. Stalo se mu to po katetrizaci cév ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze v létě 2017. Podle odborníků se jeho stav už nikdy nezlepší. Jeho dcera a opatrovnice Iveta Neumahrová mluví o tom, že muž je naprosto neschopný se o sebe sám postarat.

Žena však přesto už tři roky bojuje s úředníky o to, aby jí dali příspěvek na péči nejvyššího, čtvrtého stupně. Tedy adekvátní tomu, v jaké situaci je její tatínek beze změny už tři roky. „Pinkanou“ s úředníky už skoro vzdala a uvažuje o tom, že se bude se státem soudit a žádat i o odškodnění.

Rodilý Slovák, který prožil celý život v Praze, se před pěti lety přestěhoval do Ústí nad Labem. Muž pobírající běžný český důchod si koupil levný byt v ulici Na Výšině v Neštěmicích. Pak ale v nemocnici z hodiny na hodinu přišel o paměť. A pro jeho dceru začalo martyrium, které dosud neskončilo. Úředníkům se na základě svých zkušeností s péčí o tatínka a výsledků sociálních šetření snažila vysvětlit, že je ve všech směrech neschopný samostatného života. K ruce měla i posudek znalce z oboru psychiatrie Petra Zahradníka. Ten uvedl, že u pana Neumahra nelze předpokládat zlepšení duševního zdraví. „Trpí demencí vaskulárního typu s akutním začátkem, jedná se o trvalý stav, demence není léčbou ovlivnitelná,“ konstatoval znalec.

Ženě pomáhá filmový producent Ivan Štefka z Prahy. Příběh ho zaujal jako obecný problém českého sociálního systému. „Ten muž potřebuje pečovatele 24 hodin denně. Neví ani, kde je záchod, musí mu to pokaždé znova někdo ukázat,“ přiblížil Štefka stav pana Neumahra, u kterého Úřad práce ČR (ÚP) udělal sociální šetření. „Z posudku, pokud jej pečlivě prostudujete, jasně vyplývá, že nezvládá samostatně žádnou životní potřebu v běžné a pro samostatný život potřebné kvalitě,“ konstatoval Štefka. Příspěvek na péči se přitom určuje právě z toho, kolik z běžných činností, takzvaných životních potřeb, člověk nezvládá. Posudek od ÚP putoval na okresní správu sociálního zabezpečení (OSSZ).

Správa se věnovala převážně tomu, co žadatel zvládne fyzicky. „Nikoli tomu, že nejprve musí vůbec vědět o tom, že něco zvládnout má, neboť jeho postižení není fyzické. Je duševní, prodělal ztrátu paměti a myšlení potřebné pro každodenní samostatný běžný život,“ popsal Štefka.

OSSZ uznala panu Neumahrovi jenom polovinu životních potřeb a ÚP mu přiznal pouze 2. stupeň závislosti na pomoci druhé osoby a částku 4 400 korun. „Automaticky však s tím, že má možnost odvolat se na komisi ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) na Bukově,“ poznamenal Štefka. Odvolání bylo částečně úspěšné. MPSV příspěvek zvýšilo na třetí stupeň. Ale až od minulého roku.

Paní Neumahrová si jeden čas na péči o tatínka najala ošetřovatelku pro 24hodinovou péči. Platila jí přitom daleko vyšší částku, než jí na péči dával stát. Poměrně rychle se ale ukázalo, že v jedné osobě bez střídání je nepřetržitá péče obrovskou psychickou i fyzickou zátěží. A paní Neumahrové nezbývalo, než tatínka umístit do domova se zvláštním režimem. Kdyby si ho teď vzala opět domů, dostávala by na péči po vybojovaném odvolání nakonec 12 800 korun. „Ale i tato částka je nedostatečná, neboť profesionální služby pečovatelů vykonávané v domácnosti jsou extrémně drahé. Aby zajistila tatínkovi nepřetržitou péči, musela by jeho dcera odejít z práce,“ je přesvědčený Štefka. Muž tak nadále zůstává v domově v Rakovicích v jižních Čechách.

Štefka připustil, že pan Neumahr může všechny posudkáře klamat tělem. Je totiž skutečně naoko a při povrchně uskutečněném šetření fyzicky schopen víceméně všech činností. Jenže sám vůbec neví o tom, že by je měl provádět. S úředníky při šetřeních navíc komunikuje a třeba jim i kývne, že něco zvládne. Podle paní Neumahrové i Štefky ale z důvodu své nemoci jenom fabuluje. „Psychiatři o tom vědí a v posudcích to popisují, úředníci to ale nerespektují, respektive to nečtou,“ konstatoval Štefka. Ten uznal i to, že celý materiál popisující případ pana Neumahra, který putuje v odvolacích řízeních od úředníka k úředníkovi, není snadným čtením. Spis, do něhož nahlédl i redaktor Deníku, k tomuto datu čítá desítky stran.

Štefku děsí nejspíš řada dalších případů lidí, kteří se po ztrátě paměti jejich blízkých ocitají na stejném bitevním poli, jsou tedy v podobné situaci jako paní Neumahrová, ale třeba s daleko nesnadnější výchozí pozicí. „Ne každému se taková věc přihodí až v důchodu, kdy má jistý měsíční příjem. Může se to přihodit ve 30 letech. Nevím, jak to ti lidé pak řeší,“ pokrčil Štefka rameny. „Vůbec se nedivím těm, kteří tu bitvu vzdají,“ dodala paní Neumahrová s tím, že úsilí o adekvátní příspěvek na péči je pro ni extrémně časově, psychicky i finančně zatěžující. „Úřady si na vyjádření dají pokaždé několik měsíců a já se pak musím vyjádřit do pěti dnů,“ popsala žena příklad disproporce, v nichž se člověk versus úředník ocitají.

Chystají žalobu

Poslední odvolací kolečko absolvovala v uplynulých týdnech, kdy jí MPSV opět odmítlo zvýšení příspěvku na požadovaný čtvrtý, nejvyšší stupeň. „Pokud s rozhodnutím nesouhlasíte, máte možnost využít mimořádného opravného prostředku. Ve věci lze též podat správní žalobu ke krajskému soudu,“ napsali ženě v úředním dopise z ústecké komise MPSV.

„Uděláme to. Pokud ale budou probíhat opětovně průtahy, pak celou věc ukončíme a předáme k soudu,“ řekl Štefka, který už teď pomáhá paní Neumahrové s přípravou žaloby. „Chceme, aby soud prozkoumal správnost přiděleného stupně závislosti k jednotlivým termínům, ale trváme na nejvyšším stupni hned od prvního dne postižení. A také chceme, aby se soud vyjádřil k délce řízení a všem průtahům. Stálo to peníze a musí se to vrátit formou odškodnění,“ uzavřel Štefka.

Reakce ministerstva práce a sociálních věcí

Ke konkrétnímu případu Vojtěcha Neumahra se na MPSV na žádost Deníku vzhledem k ochraně osobních údajů nevyjádřili, odpověděli však alespoň obecně. „V rámci odvolacího správního řízení je standardně zdravotní stav účastníka řízení posuzován posudkovou komisí MPSV, tedy komisionálně, což zaručuje nejvyšší možnou míru odbornosti a objektivity v rámci konkrétního a individuálního případu. Posudková komise MPSV, shodně jako lékař posudkové služby okresní správy sociálního zabezpečení, vždy vychází z aktuálních lékařských nálezů poskytovatelů zdravotních služeb, tj. zejména praktických lékařů a specialistů, například z oboru psychiatrie. Progrese zdravotního stavu účastníka řízení v čase je pak přirozeným jevem, se kterým však zákon o sociálních službách počítá, tj. i po pravomocném ukončení správního řízení umožňuje oprávněným osobám požádat o změnu výše již přiznaného příspěvku na péči. Oprávněné osoby pak zpravidla samy dokládají k takovéto žádosti nové, aktuální odborné lékařské nálezy, které progresi, čili zhoršení zdravotního stavu dokládají.“

Kristýna Křupková,
mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR