Přihlášení do fotografické soutěže brala jako vyzkoušení si něčeho nového a nabrání zkušeností do další praxe. Černobílé snímky šestnáctileté studentky ústecké zdrávky Zuzany Hedbávné odbornou porotu natolik nadchly, že jí udělila prvenství v soutěži amatérských fotografů Photocontest.

Jaké jste měla pocity, když jste zvítězila v celostátní fotografické soutěži?
Pocit to byl nepopsatelný, jelikož výsledky nebyly předem známé. Jela jsem do Prahy původně jenom na výlet. Asi si dokážete představit, jaké to bylo překvapení, když jsem se dozvěděla, že jsem vyhrála. A hned ve dvou ze tří kategorií.

Jaká byla cena za 1. místo?
Vítěz každé kategorie měl dostat tiskárnu na fotky. Vzhledem k tomu, že jsem vyhrála dvě kategorie, měla jsem dostat dvě tiskárny. Dostala jsem nakonec jen jednu, dvě bych domů ani stejně neodvezla (smích). K tomu jsem dostala cenu za absolutního vítěze, a to byl tablet. A spoustu upomínkových a reklamních materiálů.

Už jste někdy něco se svými snímky vyhrála?
Ano. V soutěži Daniel na téma Holocaust a jeho reflexe jsem vyhrála druhé místo s fotografií Davidova hvězda. To byl můj první větší úspěch.

Photocontest to byla soutěž pouze pro profesionální fotografy nebo i pro ty amatérské?
Byla to soutěž pro amatérské, nezletilé fotografy.

A vy sama se ještě považujete za začínající fotografku, a jak dlouho už fotíte?
Zatím se považuji za začínajícího fotografa. Focení mě bavilo už od mala, ale věnovat jsem se mu začala více až od podzimu loňského roku, kdy jsem začala chodit do fotografického kroužku LUMOS na naší škole. Nejdříve jsem se učila spíše jen teorii, ale až na začátku listopadu jsem dostala svoji první zrcadlovku.

Kdo vás přivedl na myšlenku, že byste navštěvovala po škole ještě fotokroužek?
Třídní učitel Trnečka, který mě seznámil s vedoucí fotokroužku LUMOS na Vyšší odborné škole a střední odborné škole Ústí nad Labem, Blankou Novákovou. Bez její podpory a připomínek bych to nedokázala.

Co se tam učíte a jak takový kroužek probíhá?
Chodíme tam každý týden a ukazujeme si fotky, které jsme nafotili během uplynulých dní. Paní učitelka nám pak ukazuje, co je na té fotce dobře či špatně. Občas se pořádá i workshop na nějaké téma, například vítězná fotka „navždy spojeni" vznikla právě tímto způsobem.

Barevně moc nefotíte. V čem spatřujete kouzlo černobílé fotografie?
Přijde mi, že černobílé fotky zachycují podstatu mnohem více než fotky barevné, kde barvy člověka zbytečně rozptylují.

Co vás baví fotit ze všeho nejvíc?
Budovy, příroda a poslední dobou objevuji kouzlo makra. Zkrátka věci, u kterých mě nic nerozptyluje a můžu si v klidu zaostřit, nastavit čas a clonu. U lidí je to zatím takové rozpačité, jelikož většina z nich stále někam pospíchá a nevydrží chvíli v klidu, třeba to chce zkušenosti a časem tomu přijdu na chuť.

Nakopl vás tento úspěch a budete se i nadále hlásit do fotosoutěží?
Určitě si dokážete představit, jaký to byl pocit, když o vás odborníci hovoří jako o talentu, se kterým se určitě ještě setkají. Takže bych nerada zklamala nejen je, ale ani sebe. Do dalších soutěží se určitě hlásit budu, a jsem zvědavá, zda se mi podaří obhájit nynější úspěchy.