Vážnější je situace na úrovni počtu jedinců. „Tam bych to odhadl na pokles kolem třiceti procent, možná i víc. Úbytek konkrétních druhů je už ta poslední kapka, kdy už to zbývající jedinci na posledním místě výskytu neustáli. Bylo by možné jmenovat příklady, ale pak by to dělalo dojem, že se to týká jen několika druhů. Ono to ale postihlo prakticky všechny,“ překvapil Zdeněk Laštůvka z Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Agronomické fakulty Mendelovy univerzity.

Jak je to s motýly?

- V tuzemsku žije na 160 druhů denních motýlů. Dosud vymizelo asi 10 procent z nich. Z celkového počtu 3500 druhů motýlů ve světě vymizela asi 2 procenta, tedy zhruba 70 druhů.

- Naposled vymizel v roce 2010 žluťásek barvoměnný. Patrně těsně před vymřením je modrásek ligrusový (nebo už vymizel).

- První motýly, kteří vymizeli, začali vědci zaznamenávat již v minulém století. Nejprve šlo o jasoně červenookého ( vymizel v roce 1935), bělopáska hrachorového (1945), okáče středomořského (1950), ohniváčka rdesnového (1951), hnědáska jižního (1974), okáče hnědého (1978), okáče stínovaného (1980), ohniváčka janovcového (1985), běláska východního (1989), žluťáska úzkolemého (1994) a okáče písečného (1994).

Zdroj: Zdeněk Laštůvka, Mendelova univerzita v Brně

Druhů, které se v našich zeměpisných šířkách vyskytovaly dříve běžně a nyní jim hrozí vyhynutí, jsou desítky až stovky. „Z našeho území je známo asi 29 tisíc druhů hmyzu, z toho přes 3500 druhů motýlů. Ještě před dvaceti třiceti lety byli zcela běžní polní či zahradní škůdci jako osenice polní a osenice černé. Nyní se vyskytují jednotlivě, stejně tak přestávají být problémem housenky bělásků na brukvovité zelenině. V těchto případech bychom mohli říct, vždyť to je dobře. Ale těch druhů, které nám působí problémy, je jenom jedno až dvě procenta. U všech ostatních to dobře není,“ srovnal Laštůvka.

Vymírání se zrychluje, křivka vymírání má exponenciální charakter. „V nejbližších několika desetiletích se bude situace nadále zhoršovat, podle některých názorů to bude pokračovat dokonce po celé jednadvacáté století,“ sdělil vědec.

Důvodů, proč se tak děje, ne podle odborníků hned několik. Extrémní výkyvy počasí posledních let, tedy teplé zimy a teplá a suchá léta nebo delší období deštivého počasí, zátěž prostředí dusíkatými či jedovatými látkami a likvidace a izolace přírodních biotopů.

Zcela zásadní vliv má pak úbytek hmyzu na ptáky, především ty hmyzožravé. „Právě tito ptáci jsou v mnohých ohledech nejzranitelnější. Pro většinu ptáků je pak hmyz v době hnízdění zcela zásadní a nenahraditelný ke krmení mláďat. Krajina, v níž teď žijeme, neumožňuje rozvoj hmyzu, dochází k jeho úbytku. Následkem je úbytek běžných druhů ptáků jako je například skřivan,“ zdůraznil předseda České společnosti ornitologické Jan Sychra.

Úbytek má vliv na ptáky

Úbytek hmyzu má podle jeho slov návaznost i na migrující ptáky, kteří často odlétají až do subsaharské Afriky. „Potřebují dostatek hmyzu a hlavně dobré načasování. V tomto okamžiku do toho vstupuje ještě klimatická změna. Nejen, že je hmyzu málo, ale kvůli změně klimatu u nás třeba není k dispozici v době, kdy se zde ptáci jako pěnice či lejsek nacházejí. Důsledkem toho může být razantní výkyv v jejich početnosti,“ upozornil ornitolog.

Ptáci nejsou schopní své stravovací návyky měnit či přizpůsobovat. „Zásadní je pro ně hmyz, který obsahuje obrovské množství proteinů. Jde o tak propojený řetězec, že se dotýká i nás lidí. Kdyby nebylo hmyzu, nebyli bychom tady ani my,“ poukázal Sychra.

Pokud se bude úbytek hmyzu dále prohlubovat, projeví se i na opylování rostlin. "To se týká hlavně včel, nejen včely medonosné, kterou chováme, ale obrovského množství druhů samotářských včel, které se na opylování významně podílejí. V menší míře pak ostatních druhů hmyzu, které sedají na květy, sají nektar, a přitom také přenášejí pyl. Početnost včely medonosné mohou včelaři do určité míry regulovat, v tom je částečné řešení. Pěstitelé jsou kromě toho šikovní a postupně šlechtí samosprašné odrůdy. Ale řekl bych, že na místě jsou lehké obavy," zmínil také Laštůvka.

Můžeme začít i sami u sebe

Nejzásadnější je nyní podle odborníků zmírnit dopady a zpomalit křivku úbytků hmyzu. „Je jedno, zda jde o chráněnou krajinnou oblast, volnou přírodu nebo třeba lesnicky či zemědělsky obhospodařovanou krajinu. Princip je vždy stejný. Zpestřit obrovské lány polí, na kterých se používají biocidy, insekticidy a hnojiva. Doplnit je remízky, loukami, malými lesíky nebo křovinami, které na první pohled mohou působit i zanedbaně. Jsou však nesmírně důležité pro všechny druhy hmyzu, obojživelníky i obratlovce. Můžeme však začít i sami u sebe. Třeba tak, že nebudeme sekat trávník na dvorku desetkrát za sezonu, ale jen pětkrát, a některá místa v rozích neposečeme vůbec. Kdybychom vrátili do zemědělství živočišnou výrobu, potřebovali bychom ke krmení kvetoucí vojtěšku. A na oplátku bychom úrodnost pole zvyšovali chlévskou mrvou. Je to zkrátka koloběh, kde jedna věc navazuje na druhou,“ popsal vedoucí Správy chráněné krajinné oblasti Pálava Jiří Kmet.

Podobně hovořil i ornitolog Sychra. "Jde o obrovský problém, a vůbec největší je u nás v zemědělské krajině. Souvislost má s péčí o ni, nejhorší jsou homogenní pole, kde se pěstuje vždy jen jedna jediná plodina. To je dáno dlouhodobě špatně nastavenou zemědělskou politikou," nechal se slyšet.

Jako centra biodiverzity podle něj nyní paradoxně fungují města. "Za městy většinou navazují homogenní lány řepky, pšenice či monokultury smrků. Ve městech je oproti tomu velké množství malých biotopů. Výrazně tomu napomáhají zahrádkářské kolonie, kde každý hospodaří trošku jinak, dále staré ovocné stromy, které jsou ve starých zahradách a sadech obrovsky důležité," zdůvodnil své tvrzení Sychra.

Včasné varování? 

Odborníci jsou přesvědčení, že se situace bude i nadále zhoršovat. "A to, i když budeme uvědomělí. Je nás tady prostě moc, máme nároky na nejrůznější zdroje, potraviny, chceme cestovat, v zimě vytápět domy a podobně. Hmyz je v přírodě velmi důležitý, protože má řadu úloh, které zajišťují jak fungování přírody, tak naší lidské společnosti. Hmyz zajišťuje opylování mnoha druhů pěstovaných, a ještě více volně rostoucích rostlin, je nezastupitelnou součástí potravních řetězců. Jednak slouží jako potrava mnoha dalším živočichům, a současně tím udržuje přírodní rovnováhu. Často jedny druhy hmyzu konzumují jiné druhy hmyzu, a tím regulují jejich početnost. Hmyz se podílí také na kolobězích látek, především na rozkladu organické hmoty, čímž se například zajišťuje úrodnost půdy," vyprávěl Laštůvka.

Změny v početnosti a mizení hmyzu podle něj mohou být pro lidstvo včasným varováním, že se kolem nás děje něco špatného a rychle bychom s tím měli něco dělat. "Ve vztahu k nám lidem je množství bioindikátorů, které nás informují o stavu, změnách nebo zhoršování prostředí kolem nás. Hmyz nemusí být o mnoho citlivější, než jsme my, ale to, co se u nás projeví za jednu nebo tři generace, tedy civilizační choroby, zdravotní problémy související se zhoršování stavu životního prostředí, se u nich projeví za stejnou dobu také. Ale u hmyzu proběhne jedna, dvě nebo tři generace za rok nebo dva," poznamenal vědec.